Efebe
Efebe
je městský stát nacházející se na Zeměploše. Samotné Efebe je známé jako město filozofů, lázní a taveren. Velké úctě se zde těší želvy.
Efebe představuje zeměplošskou analogii ke starověkému Řecku. Nejpodrobněji se o něm hovoří především v knihách Pyramidy a Malí bohové.
Efebský přístav je město z bílého mramoru, které se líně rozvaluje pod skalami na pobřeží smaragdově modré zátoky.
Efebané dělají víno ze všeho, co se jim podaří nalít do kbelíku. Jsou to skvělí obchodníci. Efebané se také velmí zajímají o astronomii.
Efebe je malý, ale poměrně bohatý a mocný státeček, nacházející se na pobřeží Kruhového moře mezi Mžilibabou a Omnií. Samotné přístavní město, tvořené zářivě bílými domy, se rozprostírá na vysokém skalisku ve smaragdově modré efebské zátoce. Město Efebe je proslulé množstvím filozofů, kteří zde žijí a neustále mezi sebou debatují a přou se. Tvrdí se, že v Efebe nelze hodit kamenem a nezasáhnout přitom filozofa. Efebany lze často potkat jako malé holohlavé chlapíky s kudrnatými bílými plnovousy oblečenými v bílých tógách.
Odvěkým rivalem Efebe je nedaleké město Tsort.
Poslední válka mezi Efebe a Tsortem se odehrála před tisíci lety. Někteří efebští vojáci mají strašlivé bronzové masky
Efebe (Zimoděj) Vy myslíte jako dyž Orpheio zachránil Euniphinii z podsvětí? To je mýtus, který pochází z Efebe. Je to zamilovaný příběh, ale v podstatě je to metafora o každoročním návratu slunce.
Státním zřízením Efebe
je demokracie. Hlavou státu je Tyran, který je všemi obyvateli města volen na období pěti let. Obvykle bývá téměř okamžitě po svém zvolení uvržen do žaláře. Sídlem Tyrana je efebský palác, jehož vstup chrání neproniknutelný labyrint, v němž se ukrývá množství smrtelně nebezpečných nástrah.
V Efebe žije poměrně značné množství otroků a občas jsou podnikány pokusy o jejich osvobození. Tomu se však otroci houževnatě brání, protože zákony Efebe přikazují jejich vlastníkům, aby o otroky pečlivě dbali, poskytovali jim pravidelnou stravu a jeden volný den v týdnu. Po dvaceti letech odpracovaných v otroctví má otrok právo na svobodný život, žádný z nich ho však nevyužívá a všichni setrvávají v pohodě otroctví až do smrti. Tento systém je tak největší brzdou hospodářského rozvoje státu.
Efebští bohové
vypadají jako lidé. Přesto se často a rádi převtělují do podob nejrůznějších zvířat, v jejichž podobě pak získávají přízeň efebských žen. Mezi zvlášť uctívané bohy patří bůh vína Vinojam, bohyně lásky Astoria, bohyně dohodnutých vášní Petinkia či bohyně moudrosti Patina, jejíž symbolem je tučňák. Pověstná je efebská knihovna, která je po magické knihovně Neviditelné univerzity v Ankh-Morporku druhou největší knihovnou Zeměplochy.
