Fantasy a sci-fi

Velká A’Tuin a Sloni

A'Tuin je obrovská vesmírná želva, příslušník fiktivního druhu Chelys galactica. Zvolna se pohybuje vesmírem a na svém krunýři nese čtyři gigantické slony (Berilia, Tubul, T'Phon Veliký a Jerakeen), křeří nesou na svých hřbetech Zeměplochu (Discworld). Zeměplochu si bohové stvořili pro své vlastní potěšení, aby si odpočinuli od vytváření složitých planetárních systémů. Slunce  obíhá kolem Zeměplochy. Je to jediný systém svého druhu, kde musí slon uhýbat nohou, aby slunce mohlo projít.

Jakého je A'Tuin pohlaví, není obyvatelům Zeměplochy známo, neboť se jim vzhledem k uspořádání jejich světa dosud nepodařilo pohlédnout na velkou vesmírnou želvu zespodu. Velká A'Tuin (Lehké fantastično)  putuje na vesmírnou obdobu pláže, kde se na závěr příběhu z osmi obřích vajec líhne jejích osm potomků, malých vesmírných želv velikosti asteroidu, každá s vlastní maličkou Zeměplochou. Malá želvata se pak za její přítomnosti vydávají na svou vlastní pouť vesmírem.

Na Zeměploše nežijí jen lidé, ale tvorové všeho druhu. Celou Zeměplochu obklopuje magie, kterou využívají mágové a čarodějnice; světlo na ní je pomalé a líné. Většina věcí, které my bychom automaticky považovali za neživé, jsou na Zeměploše živé.

https://ankh-morpork.estranky.cz/clanky/postavy/a_tuin_-velka.html

Draci
také na Zeměploše se říká, že už žádní draci nejsou... Ale to je mýlka. Za prvé tu máme bahení dráčky, vysoce explozivní domácí zvířátka, která jsou chována movitou šlechtou pro okrasu. Patrně nejlepší chov má lady Sibyla Berankinová ve městě Ankh-Morporku.
Pak tu máme také obrovské poloprůhledné draky, žijí prapodivné v hoře Wyrm a telepaticky je ovládají jejich drakojezdci.
A nakonec ve městě Ankh-Morpork měli i opravdového draka-spalovače, který nebezpečně ohrožoval obyvatele města, ale s tím si nakonec poradila Noční hlídka pod velením kapitána Sama Elánia.

Draci lady Sibyly

K hlavní dračí stáji nebo snad doupěti se dalo dojít jen tak, že člověk obešel tři rozměrné ochranné štíty proti plamenům, vyrobené z litiny. Chov draků nebyl koníček pro padavky ani pro lidi, kterým vadilo, že si tu a tam musí dát vyspravit a vymalovat celou jednu stěnu domu. Na každé straně byla jedna kovová vrata. Ve stájích bylo vždycky teplo, protože draci neustále říhali. Kdyby si byli občas neodříhli, mohli by vybuchnout, jak se ostatně i občas stávalo.

Gaspoda
je pes neidentifikovatelné rasy, nejčastěji popisovaný jako zhmotnělý zápach staré rohožky. Je malého vzrůstu, kulhá, má všechny existující psí nemoci a vysokou inteligenci. Díky prosakování magie z Neviditelné univerzity, blízko níž přespával, získal schopnost mluvit lidskou řečí, čehož hojně využívá k zvýšení své životní úrovně. Jeho časté rčení je: "Haf, kník, nemáte něco pro malého hodného pejska." Přes všechno negativní neztrácí svou vrozenou psí hrdost a před blahobytem dává přednost společnosti profesionálního žebráka a bezdomovce starého Smrdi Ruma.

Pan Pedant (Mr. Fusspot)

je čtyřnohý ředitel ankh-morporské banky.

Pan Pedant je možná nejdůležitější a určitě nejbohatší pes v Ankh-Morporku. Má výrazný pohled, s vypoulenýma očima a skrčeným obličejem. Vlastnila ho paní Opulentová, předsedkyně banky. Když paní Opulentová zemřela, ve své závěti určila, že že bude svěřen do péče Vlahoše von Rosreta, který se stane mincmistrem královské mincovny. 

Pan Pedant je okamžitě z Vlahoše celý nadšený, když se poprvé setkají, a hned se mu posadí na klín. Pravidelně chodí na procházky s panem Korouhvičkou, který ho nemá rád. Ten pocit je vzájemný a pan Korouhvička musí nosit těžké rukavice, aby zvedl svého malého svěřence. Pan Pedant je pozoruhodný tím, že je jediným malým psem, se kterým komunikuje Angua von Überwald ve své vlkodlačí podobě. 

Na konci knihy pan Pedant opouští svůj domov s Vlahošem, mincmistrem mincovny, a najde si jiný domov s laskavým a vděčným novým pánem Vetinarim.

Silver

je kocour Stařenky Oggové. Má dost svéráznou a bojovnou povahu, z různých šarvátek si nosí mnoho šrámů a jizev. Někdy ho dokonce stařenka Oggová proměňuje na člověka.

Typické rčení: „Chceššš mlíííko, mňaum!“

Silver má panický strach z kotěte jménem Ty, které patří Bábi Zlopočasné.

Silver patří k slabinám stařenky Oggové. Zatímco vzato logicky by připustila, že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu by ho stejně vidí jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho přinesla před lety. To, že před dvěma lety pronásledoval hladového vlka až do koruny stromu a vloni k smrti vyděsil medvědici, která si na kraji lesa bezstarostně vyhrabávala kořínky, neznamenalo, že se Stařenka přestala bát, aby se mu, chudáčkovi, něco nestalo. Všichni ostatní v celém širém okolí jsou přesvědčeni, že jediné, co by mohlo Silverovi ublížit, by byl přímý zásah většího meteoritu.

"Pro každého jiného představoval kouli tvořivé zlomyslnosti a vynalézavé zloby. Teď se však musel vyrovnat s problémem, se kterým měly kočky sotva kdy co dělat. Čarodějky ho totiž před několika lety proměnily v člověka, a to z důvodů, které se tehdy zdály zcela nezbytné... jeho morfogenní pole ho k úlevě všech zúčastněných už po několika hodinách vrátilo do jeho původní podoby.  Jenže magie nikdy není tak jednoduchá jak si lidé myslí... Silver měl také klasický kočičí vztah k majetku. Ten vztah jednoduše spočíval v přesvědčení, že nic, co je k jídlu, nemá právo náležet někomu jinému.... Silverova duše si uvědomila, že ve chvíli, kdy je zahnán do kouta, existuje pro něj jedna zvláštní možnost úniku (kromě obvyklého kočičího sortimentu, což je útěk, prskání, škrábání, kousání a libovolné kombinace), a to je stát se člověkem... " (Maškaráda)

(Zimoděj) Na velkém houpacím křesle v pokoji vše pozoroval jediným napůl přivřeným okem obrovský šedý kocour. Z jeho pohledu plálo nezastíratelné a nekonečné zlo. Stařenka Oggová o něm mluvila jako o Silverovi a řekla jen: toho si nevšímej, je to jen takový velký dobrák. (v překladu: stačí se k němu jen přiblížit a zatne ti drápy do nohy). Nikdo si netroufal vzbudit Silvera, když chtěl spát.  Silver!(SO) Ten se popere s čímkoliv. Ale Esmino kotě se vrhlo přímo na něj a ten chudáček teď sem do pokoje nevleze, dokud nezjistí, že tady ta malá není. A ten ksichtík, když to dělá. Je celý ustrašený. Dokázal by ji samozřejmě rozcupovat jedinou tlapkou, ale neudělá to, protože se mu dostala do hlavy.

Truhlík

je velký, bílý, nádherný, inteligentní, učenlivý kůň, který se spolu se Smrtěm dostane všude tam, kde vládne smrtelný život. Jako většina Smrťových společníků nemá problém s hmotou (existuje jen tehdy, když si to přeje).

Je to několikátý Smrťův kůň. Ale tenhle se oproti jiným osvědčil. Zpočátku se pokoušel Smrť jezdit na kostěném koni. To však nebylo moc praktické, protože mu musel neustále přidrátovávat různé odpadlé části těla. Po něm zkoušel ohnivého koně, ten však pro změnu zapaloval podestýlku ve stáji. Takže nakonec se osvědčil Truhlík.

https://ankh-morpork.estranky.cz/clanky/smrt/smrtuv-kun.html

Želva (velký bůh Om)

Bruta, zcela nevzdělaný a nenápadný mladík, který žil v klášteře Omniánské církve, vyrostl v jistotě a bezmezné víře v existenci Velkého boha Oma. Do jeho stereotypního života jednoho dne vstoupí malá želva, která s ním dokáže skrze jeho mysl mluvit. Dokonce mu začne tvrdit, že je velký Om, bůh jeho církve. Ten bůh, který se vždycky převtěluje v honosná zvířata - jako jsou býci, orli, labutě. Malá želva nakonec Brutu přesvědčí, že je jeho bohem, a Bruta jí začne pomáhat. Želvičce pomůže také tajemný němý zahradník Lu-Tze. Potom, co želva spadne na hlavu exvizitora Vorbise a zabije ho, v ní Omniánci začnou věřit. Malá želvička se promění v obřího velkého Oma.

Bílá kočka Ty

Bábi Zlopočasná dostala od Toničky bílé kotě (Zimoděj). Jmenovalo se Ty jako Hej, Ty! nebo Ty! Bábi Zlopočasná nedávala přednost žádnému.

Ty! Okamžitě se vrať! BZ Bílé kotě mrsklo ocasem a vklusalo dovnitř. Ty vyhopkoval z Toniččina Rohu hojnosti (Cornucopie) s ocasem vztyčným jako svíčka a ušima přitisknutýma k hlavě. Vrhla se k Bábi Zlopočasné a zachytila se drápky jejich šatů. Rychle jí vyšplhala na rameno, tam se obrátila a v obranném reflexu několikrát popuzeně zaprskala. Když měla Ty hlad, byla zvyklá otírat se o věci. A přitom mňoukala.