Knihovníci a knihomilové Zeměplochy
Knihovníci
(Zimoděj) se občas objevili i v těch nejmenších a nejzapadlejších vesničkách, aby doručili zboží, např. modlitby, léky nebo informace, bez nichž lidé vydrží klidně celé týdny, ale občas jich naopak potřebují větší množství najednou. Knihovníci často byli ochotní vzít si místo peněz i jídlo nebo lepší obnošené šatstvo. Když jste jim naopak nějakou knihu dali, měli jste deset půjček zdarma. Někdy mohl člověk zahlédnout dva nebo tři jejich vozy stojící někde na plácku za vesnicí nebo na pasece v lese a ucítit pach klihu, který vařili, aby s jeho pomocí opravili nejstarší a nejpoškozenější svazky. Některé z knih, které půjčovali, byly hodně staré. Knihovníci byli tajemní. Říkalo se, že jediným pohledem odhadnou, jakou knihu potřebujete, a stačí, aby řekli jedno slovo, a oněmíte. Ale tady a teď hledali Proslulou knihu T. H. Držmišky Jak přežíti v pustinách sněhových. Dvojdílné dveře tvořily zadní stranu vozu a otvírala se jen jejich horní polovina, takže malý pultík na dolní polovině se dal použít jako provizorní psací stůl, kde se daly razítkovat knihy, psát registrační lístky a podobně.
Mrzutík
zástupce hlavního knihovníka
Svinilůj
starší knihovník
slečna Vykníklová
vynořila se ze tmy mezi regály, zmizela v šeru mezi regály na druhém konci vozu
Tonička Bolavá
(Toinetké, Tóny, Marie Antoaneta Bolavá, džigit)
Tonička je nejmladší z čarodějek Zeměplochy. Navzdory tomu, že vyrostla na Křídě, je velmi dobrou čarodějkou. Po babičce Bolavé zdědila její schopnosti, přestože křídové podloží kraje je pro magii velmi nevhodné. Tonička je nadána bystrou myslí a silnou hlavologií. Většina čarodějek se knihami nijak zvlášť nezabývala, ale Tonička přečetla cokoliv, co se jí dostalo do rukou.
Výskyt: Svobodnej národ, Obléknu si půlnoc, Zimoděj, Klobouk s oblohou, Pastýřská koruna
Roland de Chumfurttam
mladý baron na Křídě
(Zimoděj) vychovaly ho dvě naduté, pyšné tety Danuta a Araminta, protože jeho otec, baron, se víc zajímal o koně a psy. Od té doby se vice méně změnil, byl zamyšlenější, méně zpupný, vážnější, méně hloupý. Musel nosit brýle (v tom byl první na Křídě). A měl knihovnu, ve které bylo více jak sto knih. Knihovna vlastně patřila zámku, ale nikdo jiný se o ni nezajímal. Některé z knih byly obrovské, s dřevěnými deskami, psané velkými černými literami a plné kolorovaných ilustrací zachycujících podivná zvířata a vzdálená místa. Byla tam kniha generála Taktika, Zuřivosova Kniha neobvyklých dní, Trumberova kniha Proč jsou věci, jak jsou aneb Nic není jinak a s výjimkou jednoho dílu celá Zlověstná encyklopedia. Roland nemohl mít přátele mezi vesnickými kluky, protože byl syn barona a kdovíco. Tety už zase křičely přede dveřmi, teď něco o tom, že zamknou dveře do otcova pokoje. A teď ještě to se zazděním tajné chodby. Už mu zbývá jen ten volný kámen ve zdi, který když se vyndá, otevře průchod za tapetu ve vedlejším pokoji, velká uvolněná dlaždice v podlaze, která když se odsune stranou, umožní mu seskočit do místnosti pod ním, a pak samozřejmě ten řetěz za oknem, po kterém se může spustit až na zem. A na psacím stole, na spiscích generála Taktika, má kompletní , úplně novou sadu všech zámeckých klíčů. Mohl odcházet a přicházet, jak se mu zlíbilo. Tety mohly šikanovat jeho otce, mohly křičet dle libosti, ale on jim nikdy patřit nebude. Z knih se toho naučíte hodně.
Kalendária (Obléknu si půlnoc) z rodu Almanachů-Ročenků
budoucí baronka na Křídě, štíhlá nenápadná blondýnka, ráda maluje akvarely, žárlí na Toničku, také by chtěla být čarodějkou, ráda tráví čas v knihovně.
Slečna Velezrádná
(Zimoděj) Slečna Velezrádná měla několik polic plných knih, což bylo na starší čarodějku velmi neobvyklé. Knihy byly vysoko na policích, byly velké a vypadaly těžké a až do dnešního dne měla Tonička zakázáno se k nim přiblížit. Nesměla na nich ani otřít prach, natož odemknout těžké kovové pásy, které je uzavíraly v policích.