Fantasy a sci-fi

V království Lancre bojují za správného krále tři věhlasné čarodějky (SOUDNÉ SESTRY):

jsou to nejmocnější čarodějky celých hor BZ a SO:

Bábi Zlopočasná

je čarodějka, členka Lancreského společenství čarodějek. Obléká se pouze do černého oblečení, na hlavě jí sedí vysoký, špičatý klobouk, jenž je symbolem každé čarodějky. Je hubená a nepříliš vysoká, ale díky své autoritě a síle osobnosti se zdá vyšší.
Má stále vlastní zuby, nemá žádnou bradavici a její kůže je perfektní.
Jako čarodějka je velmi silná. Bábi se řadí k dobrým čarodějkám. Stoupenkyně tzv. hlavologie používá magii co nejméně. Její filozofií je, že lidem se nemá dávat to, co chtějí, ale to, co skutečně potřebují. Specialitou Bábi Zlopočasné je kouzlo Zapůjčení. Přestože se Bábi nevěnuje výchově nových čarodějek, několika z nich poskytla čas od času nějakou tu radu – Eskaríně Kovářové, Magrátě Česnekové, Anežce Nulíčkové a Toničce Bolavé.
Povahově Bábi není zrovna moc příjemná, ale je rozhodně respektovaná. Nic ji tolik neuspokojí, jako když může být proti. Zatímco ke Stařence Oggové, její společnici, chodí lidé, když něco potřebují, k Bábi Zlopočasné chodí, když jim nic jiného nezbývá. Jenom umírňující vliv Stařenky Oggové dělá z Bábi snesitelnou čarodějku. Bábi dělá to, co dělat musí a Stařenka za ni ošetřuje raněné. Bábi nemá ráda halasnou a na odiv stavěnou magii a Silvera, kocoura Stařenky Oggové.

"Bábi Zlopočasná malé děti neměla v lásce, a proto s nimi vždycky tak skvěle vycházela. Zahrádka Bábi Zlopočasné nebyla oplocená. Nebyla to žádná zvláštní zahrada.Bábi Zlopočasná tam měla bylinky, pár keřů rybízů, angreštů, malin, ostružin a lísek, kousek trávníku a samozřejmě úly. Bábi Zlopočasná měla šest úlů plných včel... Věděla, že existuje organismus zvaný včelstvo...měla je hlavně proto, aby si měla s kým povídat. Ale neuměla na ně použít svoji hlavologii." (DaP)

Když Bábi Zlopočasná (Zimoděj) neměla dobrou náladu, bývala s ní opravdu těžká práce. Seděla mlčky ve svém houpacím křesle. Uměla výjimečně skvěle mlčet. Dokázala sedět tak tiše a nehybně, že se vám začala ztrácet na pozadí. Zapomněli jste, že tam vůbec je. Místnost byla najednou prázdná. To dokázalo mnoho lidí znepokojit. A taky pravděpodobně mělo. Bábi Zlopočasná měla signál Jsem tady! tak silný, že když chtěla, odrážel se ozvěnou od úbočí hor. Stačilo, aby vešla do lesa, a vlci a medvědi prchali na opačnou stranu. Dokázala ho však taky vypnout. Tonička se musela velmi soustředit, aby ji vůbec viděla. Větší část jejího mozku a všechny smysly jí říkaly, že tam nikdo není. Bábi Zlopočasná knihám nevěřila, zatímco věřila na šálky čaje, domácí sušenky, každodenní mytí ve studené vodě, a abychom tak řekli všeobecně, v Bábi Zlopočasnou. Bábi Zlopočasnou měl v oblibě málokdo, až na případy, kdy ji potřebovali. Když už nezbývala žádná naděje, obraceli se na Bábi Zlopočasnou, protože byla nejlepší. A ona vždycky přišla. Vždycky. Ale oblíbená? To ne. Potřeba není totéž jako obliba. Bábi Zlopočasná tady byla pro chvíle, kdy byla situace vážná. Bábi Zlopočasná na hloupé otázky neodpovídala, ale ona většinou neodpovídala na žádné otázky.  Magie to je hlavně umění manipulovat věcmi. Není to těžké, když si na to patřičně naladíš myšlení. Bábi Zlopočasná neměla tretky ráda, byl to název, který používala pro označení čehokoliv lesklého a kovového, co čarodějky nosily a nesloužilo to k připevnění, sepnutí nebo uzavření. Takové zbytečnosti pro ni byly tretky neboli nákupy. Bábi Zlopočasná dostala od Toničky bílé kotě. Jmenovalo se Ty jako Hej, Ty! nebo Ty! Bábi Zlopočasná nedávala přednost žádnému. Bábi Zlopočasná a Slečna Klíšťová spolu dobře nevycházely. Ale tak to u starších čarodějek často bývá. Nejlépe jste to poznali na tom, že se k sobě neustále chovaly až přehnaně slušně a ohleduplně. Dvě hubené, ale silné ruce opatrně vytvořily ze sněhu a suchého listí kolem výhonku vysokou, tenkou ohrádku, která ho chránila před ostrým větrem jako hradba vojáka. Pak Bábi Zlopočasná znovu zmizela v lese, aniž po sobě zanechala nějaké otisky. Nikoho nikdy nenaučíte všechno, co umíte.

Magráta Česneková

je čarodějka z hor Beraní hlavy, královna Lancre. Nikdy nebyla předurčena být čarodějkou, žádná pořádná čarodějnice přece nevěří na všechny ty okultní nesmysly, ale Magráta si na nich zakládá. Je velmi citlivá a hodná. Vyzná se v bylinkách. Je mladá, hodně pohublá, téměř plochá. "Je to ta čarodějka s červeným nosem, věčně rozcuchanými vlasy a sklony projevovat rozbřehlý sentiment nad dešťovými kapkami, růžemi a koťátky... je z trojice čarodějek nejmladší...je oblečena do jasných, veselých barev...ve vlasech má květy..." (DaP) Má světlé vlasy, které nikdy nedrží tvar. Nenosí černou, ani špičatý čarodějnický klobouk. Zamilovala se do šaška Verence. "Magráta dosáhla velmi nejstého Porozumění s Verencem....protože oba byli velmi stydliví...Technicky vzato byla zasnoubená s králem Verencem II...." (DaP)

"Magráta Česneková, třetí čarodějka, to byla ona. Ta mírná. Vždycky byla čarodějkou. Ani si nedokázala vzpomenout, kdy byla něčím jiným. Věděla, že jako čarodějka nebyla nijak skvělá. Samozřejmě znala různá zaklínadla a dokázala je dokonale využít, vyznala se v bylinách, ale nebyla onou čarodějkou až do morku kostí jako ty staré... Co naplat, bude se muset naučit kralování. Vždyť bude jedinou královnou v Lancre." (DaP)

Stařenka Oggová  

je čarodějka, také členka Lancreského společenství čarodějek. Zná "celé Lancre", většině tamních lidí asistovala při narození a pomáhala v poslední hodince.
Stařenka žila nahoře v horách, byla třikrát vdaná, má patnáct dětí. Bydlí v novém domě v centru města Lancre. Všechny prostory v domě jsou zaplněny věcmi a památečními předměty, kterými byla obdarována. Má perfektně zásobený bar. Kouří dýmku. Stařenka žije sama, protože potřebuje sebevědomí a nezávislost. Její nejbližší přítelkyní je Bábi Zlopočasná, ke které je velmi loajální.
Stařenka je veselá a dobrosrdečná, neláme si hlavu s čarodějnými postupy. To však nijak nesnižuje její výborné čarodějnické schopností. Lidé jí velmi respektují. Dokáže se všude cítit jako doma a ve všem najít něco pozitivního. Miluje zábavu a hry. Ráda pije alkohol. Obléká se zpravidla do černého, jak se na čarodějku sluší, ale nebrání se výstřednostem, Ráda hraje hazardní hry, ale nedokáže odhalit falešné hráče. Stařenka je "ta druhá, je malá, kulatá a křivonohá, s tváří připomínající jablko... .v obličeji má výraz nekonečně dobré nálady. Hraje na bendžo a zpívá jakousi píseň o ježkovi...její koště se téměř ztrácí pod spoustami věcí. V proutí koštěte pak hnízdí nejsmrdutější a nejdivočejší kocour na světě, který většinou spí." (DaP)
Má obávaného kocoura Silvera (Greebo). S Bábi Zlopočasnou se kocour upřímně nenávidí. Stařenka ho stále před sebou vidí jako malé roztomilé koťátko.

"Stařenka měla jen jediný zub a ten už v minulých letech přežil všechno, co si na něj mohla vymyslet... Vedle postele měla sklenici cucavých bonbonů a velkou láhev plnou čiré tekutiny, kterou čas od času vyráběla na svém složitém destilačním přístroji vzadu za dřevníkem... Stařenčin způsob měl máloco společného s čarodějnictvím, ale měl hodně společného s jejím Oggovstvím. Stařenčin poměr k snachám byla jediná skvrna na její jinak velmi přátelské a dobrotivé povaze. U zeťů si pamatovala jejich jména a dokonce i data jejich narozenin... vnoučata byly její poklady, milovala je do jednoho a bez rozdílu...Stařenka nikdy nevykonávala žádné domácí práce - vykonávaly je její snachy..." (DaP)

Stařenka Oggová (Zimoděj) uměla spoustu věcí, i když pokud to jen trochu šlo, nechávala jiné, aby je dělali za ni, a jak naslouchat to věděla zvláště dobře. Stařenka měla v domě i plechovou vanu, která visela na dveřích záchodu. Dokonce měla uvnitř i pumpu na vodu. Nosila obnošené černé šaty a vůbec nebyla nijak nóbl. Na velkém houpacím křesle v pokoji vše pozoroval jediným napůl přivřeným okem obrovský šedý kocour. Z jeho pohledu plálo nezastíratelné a nekonečné zlo. Stařenka o něm mluvila jako o Silverovi a řekla jen: toho si nevšímej, je to jen takový velký dobrák. (v překladu: stačí se k němu jen přiblížit a zatne ti drápy do nohy). Nikdo si netroufal vzbudit Silvera, když chtěl spát. Mnoho čarodějek si osvojilo schopnost ovládnout lidi hlasem, ale Stařenka  je ovládala sluchem. Stařenka Oggová také vyprávěla příběh. Tlustá, veselá Stařenka, která se tak ráda napila (tak ještě jednu skleničku) a byla mnohonásobnou milovanou babičkou. Její jiskřivé oči se dokázaly člověku zavrtat do hlavy a přečíst všechna tajemství. Když jsem byla děvče, málem kvůli mně skočil jeden mladík z lancreského mostu, protože jsem se k jeho lásce obrátila zády! Nakonec jsem mu zachránila život. Vzpomeň Silvera! Ten se popere s čímkoliv. Ale Esmino kotě se vrhlo přímo na něj a ten chudáček teď sem do pokoje nevleze, dokud nezjistí, že tady ta malá není. A ten ksichtík, když to dělá. Je celý ustrašený. Dokázal by ji samozřejmě rozcupovat jedinou tlapkou, ale neudělá to, protože se mu dostala do hlavy. Nejdřív se musela sundat plechová vana z háku na dveřích záchoda, který byl na konci zahrady. Pak ji bylo třeba dovléct přes celou zahradu až na čestné místo před ohněm v krbu. Na ohni a na černém kuchyňském sporáku se musely ohřát konvice a hrnky s vodou a naplnit vanu alespoň patnácti centimetry teplé vody. Po koupeli pak musela výt voda vybrána a vylita do odpadní šachty a vana odtažena do rohu, aby se mohla ráno zase vrátit na své místo. Už mám toho čekání až po krk. Na tom tenkém konci je tady dírka. Já do ní fouknu! SO to zkusila Tváře se jí naduly a zčervenaly, oči jí napůl vylezly z důlků a bylo naprosto jasné, že jestli roh rychle nevydá žádný zvuk, vydá ho ona. Pak to roh naštěstí vzdal.

Čarodějky

V knihách Zeměplochy se magie čarodějnic velmi liší od kouzelnické magie vyučované na Neviditelné Univerzitě a spočívá převážně v nalezení správné cesty, díky které všechno ostatní funguje. Čarodějky zřídkakdy dělají nějaká kouzla, ve skutečnosti se více spoléhají na zdravý rozum, tvrdou práci a praktickou psychologii, známou jako hlavologie. Čarodějnický způsob magického zapálení polena spočívá v tom, že se na dřevo zírá, dokud neshoří. Díky tomu je jejich magie méně energeticky náročná, což znamená, že čarodějka dokáže víc než technicky stejně výkonný mág. 

Na rozdíl od magie mágů, která se vyučuje hromadně, se magie čarodějek učí individuálně. Čarodějky své dcery neučí, protože mají pocit, že by to způsobilo jakési magické příbuzenské křížení.

Vúdú je považováno za aspekt čarodějnické magie v kombinaci s druhem náboženství typu „udělej si sám“, spoléhající se silně na sílu víry. Nejmocnější vúdú-ženy Zeměplochy mohou záměrně vytvářet středně silné bohy pro konkrétní účel.

Obecně řečeno, čarodějky jsou ženy a mágové jsou muži. 

Role čarodějek byla definována jako „snižování životních hrbolů a nerovností“ a „pomáhání lidem, když je jejich život na hraně“, a berou tuto povinnost vážně. Nikdy také nic nepožadují na oplátku. Samozřejmě existují způsoby, jak za to nic nežádat. Stařenka Oggová například trvá na tom, že součástí její práce je vzít si první půllitr z každého vaření a první koláč z každého pečení, aby zabránila okultním silám použít je proti lidem. Ona i Bábi Zlopočasná mají tendenci při každé možné příležitosti zdůrazňovat, že se považuje za štěstí mít čarodějku ve svém domě a že by bylo obzvlášť šťastné, kdyby byla čarodějka dobře zajištěna.

Zatímco skutečná magie se nikdy nepoužívá, pokud to není nutné, v knihách bylo mnoho případů, kdy čarodějka použila nějaké kouzlo:

"Zapůjčení" mysli zvířete ( Čaroprávnost) - Bábi Zlopočasná, Eskarina 
Astrální projekce (Čaroprávnost, Soudné sestry) - Bábi Zlopočasná, Eskarina 
Změna tvaru ( Čaroprávnost) - Bábi Zlopočasná
Odklánění ohně ( Čaroprávnost) - Bábi Zlopočasná
Vyvolání démona ( Soudné sestry) - Stařenka Oggová, Bábi Zlopočasná a Magráta Česneková
Vrhací oktarínový blesk (Soudné sestry) - Bábi Zlopočasná
Proměna dřevěných dveří ve strom (Soudné sestry) - Magráta Česneková
Přesunutí království o 15 let do budoucnosti ( Soudné sestry) - Bábi Zlopočasná
Odhalení pravdy ( Soudné sestry ) - Bábi Zlopočasná
Vrhací kapky a ohnivé koule (Čarodějky na cestách) - Lilly Zlopočasná
Čtení budoucnosti (Čarodějky na cestách) - paní Gogolová
Vytvoření zombie z mrtvých ( Čarodějky na cestách) - paní Gogolová
Proměna bytostí v jiné bytosti ( Čaroprávnost, Čarodějky na cestách) - Bábi Zlopočasná, Eskarina, Stařenka Oggová a Magráta Česneková

"Základní jednotkou čarodějnictví je samozřejmě čarodějka, ale základní nehnutelnou jednotkou, jak už bylo několikrát řečeno, je chalupa. Domek nebo chalupa čarodějnice je zcela výjimečná architektonická záležitost. Ona není postavena, jako spíš složena v průběhu oprav a nutných přístaveb...Krbový komín se kroutí jako vývrtka. Na střeše jsou došky tak staré, že v nich rostou malé, ale jinak zcela zdravé stromy. Podlahy jsou pokroucené a v noci samy od sebe skřípou... Čarodějky přicházely a odcházely, ale jejich domky byly věčné...Čarodějky všeobecně sloužily nejen jako porodní báby, ale i jako ošetřovatelky umírajících a ohledávačky mrtvých.... Každá čarodějka během života vycvičí jednu nebo dvě mladé čarodějky. Když se pak její domek po nějakém čase díky přirozenému procesu uvolní, je zcela normální, že se do něj nastěhuje jedna z jejích žákyň..." (DaP)

Čarodějky (Zimoděj) chodí obvykle oblečeny v černém, ale jediný důvod, proč čarodějky nosí černou, spočíval v tom, že nosily černou vždycky. Na špičatém klobouku nebylo vůbec nic kouzelného až na to, že sděloval okolním lidem, že osoba pod ním je čarodějkou. Být čarodějkou byla především těžká práce. Nebylo moudré, když se děvče pokoušelo naučit se být čarodějkou samo, zvlášť když mělo přirozené nadání. Čarodějky o sobě: Čím starší tím lepší. Kdo se dosti postí, tomu chrastí kosti. Obličej bez bradavic jako les bez muchomůrek, ale nikdy se nezmiňovaly o pochechtávání. Je ale pravda, že v tomto směru jedna druhou dost hlídaly. Stát se někým, kdo se ošklivě pochechtává, bylo velmi snadné. Většina čarodějek žila osaměle (občas s kočkou) a mohly uběhnout celé týdny, než potkaly jinou čarodějku. Ošklivé pochechtávání neznamenalo pro čarodějky jenom zlý smích. Naznačovalo, že se vaše vědomí a myšlenky utrhly ze řetězu. Znamenalo to, že ztrácíte vládu sama nad sebou. Svědčilo to o tom, že vás osamělost, tvrdá práce, právě ta jako zodpovědnost a problémy ostatních lidí, posouvají kousek po kousku k hranici šílenství. Začnete si myslet, že s dobrým a špatným můžete obchodovat. Na konci to pak znamená, že vejdete do temnot. A to je špatná cesta. Čarodějky neustále navštěvovaly jiné čarodějky a občas urazily skutečně veliký kus cesty, aby si daly šálek čaje a buchtu. Zčásti to samozřejmě dělaly proto, aby si hezky podrbaly, protože čarodějky milovaly drby. Hlavně to ale bylo proto, aby ohlídaly jedna druhou. Většina čarodějek chová kozy. Všechny čarodějky byly trochu divné. Bylo tradicí, že mladé čarodějky putovaly sem a tam a zůstávaly vždy nějakou dobu se starými čarodějkami, aby se učily od starých zkušených odbornic, z nichž každá byla specialistka v nějakém oboru. Tohle vzdělání dostávaly zadarmo. Čarodějky nesměly žádat úhradu za použití svých dovedností. Čarodějky se obvykle věštěním nezabývají, protože kdyby to dělaly, byly by v tom až příliš dobré. Čarodějky obvykle nesladí. V horách měly čarodějky respekt a úctu, ale dole na pláních bylo pořád ještě dost hloupých lidí, kteří byli ochotni uvěřit i těm nejošklivějším pověstem. A kromě toho tam nebylo co na práci a lidé se dost nudili. Zvláště o večerech. Čarodějky vždycky vědí předem, kdy zemřou. Čarodějky měly sklony být opatrné a držely se tradic. Každá čarodějka chce domek! Konečně pohřeb Slečny Velezrádné skončil, možná i proto, že už došlo jídlo a pití. Většina z odlétajících čarodějek si nesla malé balíčky. To byla další tradice. Mnoho věcí v domku patřilo k domku a zdědí je další čarodějky, ale všechno ostatní dostaly, už brzo pozůstalé, čarodějčiny kamarádky. Protože při tom byla stará, brzo už zesnulá, čarodějka ještě naživu, ušetřilo to mnoho sporů a hádek. To bylo to zvláštní na čarodějkách. Když se dvě čarodějky neměly rády, chovaly se k sobě jako dvě hraběnky.

Lidé čarodějky (Obléknu si půlnoc) potřebují. Potřebují nějaké nezávislé lidi, kteří chápou rozdíl mezi dobrem a zlem a poznají, kdy dobré je špatné a špatné je dobré. Svět potřebuje lidi, kteří se umí vyrovnat s malými nepravidelnostmi a drobnými obtížemi.

OSTATNÍ ČARODĚJKY na Zeměploše:

Anežka Nulíčková
(Perdita)

Nejprve mladá dívka z okolí městečka Lancre, která patřila do party zdejších takyčarodějek (Dámy a Pánové). Její druhé Já je průbojná Perdita nebo taky Perdita X. Později se Anežka jako operní diva vydala do Ankh-Morporku, kde díky svým výborným hlasovým schopnostem našla uplatnění v městské Opeře. Když musela naši známou trojici čarodějek ve složení panna-matka-stařena opustit Magráta Česneková kvůli královským a mateřským povinnostem, usoudila Stařenka Oggová, že Anežka by mohla být tou pravou náhradou. Proto se Stařenka Oggová a Bábi Zlopočasná (a nejenom proto) vydaly do Ankh-Morporku.

"B.Z.: Tlustá holka. Prozpěvuje si v lese, dobrý hlas, zčervená jakmile se na ni někdo podívá. V duši má ty správné zákruty ale to jméno... S.O.: Její otec se jmenoval Terminál, pocházel ze tří bratrů...

Anežka má moc hezké vlasy... má úžasný hlas... ví, že je impozantně stavěná (stejně jako budova Opery)... vždyť ona sama je sbor... ona dokonce dokáže zpívat sama se sebou...   " (Maškaráda)

Anežka prokázala své schopnosti v boji proti upírům a stala se z ní opravdová čarodějka.

Tonička Bolavá
(Toinetké, Tóny, Marie Antoaneta Bolavá, džigit)

Tonička je nejmladší z čarodějek Zeměplochy. Navzdory tomu, že vyrostla na Křídě, je velmi dobrou čarodějkou. Po babičce Bolavé zdědila její schopnosti, přestože křídové podloží kraje je pro magii velmi nevhodné. Tonička je nadána bystrou myslí a silnou hlavologií. Má hnědé vlasy i oči. Nerada se obléká do černého. 

Tonička (Zimoděj) se postarala o poslední věci slečny Velezrádné. Lidé umírali. Bylo to smutné, ale bylo to tak. Ale co potom? Lidé čekali, že místní čarodějka bude vědět, co a jak. Takže ta umyla tělo a udělala několik tajných a nepříliš příjemných úkonů, oblékla mrtvého do nejlepších šatů a uložila ho na rovnou plochu. Vedle mrtvoly se položily bochánky země a soli (nikdo nevěděl, proč se to dělá, dokonce ani  ani Madam Našeptálová, ale dělalo se to tak vždycky). Do očí se mu vtiskly mince pro převozníka a pak se u něj sedělo tu noc před pohřbem, protože mrtví by neměli zůstávat sami. Tonička myla, drhla, čistila, protože tím oddalovala okamžik, kdy si bude muset jít povídat se Slečnou Velezradnou. Odstranila dokonce i falešné pavučiny. Tonička zaslechla Smrťův hlas v hlavě. Nezdálo se, že by tam pronikal ušima. A ten hlas už slyšela předtím, což z ní udělalo dost výjimečnou osobu, protože většina lidí slyší Smrťův hlas jen jednou. Byl čas odejít. Vzala si Necenzurovanou encyklopedii a Chaffinchovu Mytologii, v níž bylo ilustrované heslo Tacne rončích období a obě knihy vložila do svého cestovního vaku. Toničce bylo třináct, měla narozeniny. Tonička s Bábi Zlopočasnou cestuje do města Lancre. Adresa je: Tir Nani Ogg. Tonička vyrostla v malém pokojíku ve starodávné posteli, jejíž pera udělala dzoingg pokaždé, když se jen pohnula. Bát by ses ho naměla, radila SO. To on by se měl bát tebe. Protože jsi děvče! Byly by to ubohé vyhlídky, kdyby si pěkné děvče nedokázalo mládence otočit kolem prstu! Můžeš mu jediným slovem udělat ze života peklo! Dej mu malou naději. Buď laskavá, ale pevná. Neříkej ani ano, ani ne. Chovej se jako královna. Musí se naučit prokazovat ti nějakou úctu. BZ: Vrať se domů. Dnes ráno projelo několik kočárů a slyšela jsem, že dole na pláních to ještě není tak zlé. Vrať se do svého křídového kraje. Jsi jediná čarodějka, kterou mají. Tonička se chtěla vrátit domů, přála si to víc než cokoliv jiného. Bábi to věděla. Naplánovala to! Žákyně Madam Našeptávalové (Anagrama) na to nestačila (na domek po slečně Velezradné), ale Tonička zorganizovala všechny ostatní spolužačky, aby jí pomohly, a nikomu o tom neřekla. Mezi čarodějkami platilo, že někomu o něčem neříct znamená, že se to dříve nebo později dozvědí všichni. Čarodějky dokázaly skvěle naslouchat tomu, co jste neříkali. 

Tonička (Obléknu si půlnoc) pracovala u slečny Velezrádné. Byla to skvělá čarodějka a zákaznice Bimbova obchodu v A-M. Většina čarodějek se knihami nijak zvlášť nezabývala, ale Tonička přečetla cokoliv, co se jí dostalo do rukou.

Slečna Jasnozřela Velezrádná

(Zimoděj) velmi stará čarodějnice, které je sto třináct let a létá ještě hůř než Tonička. Slečna Velezrádná oslepla, když jí bylo šedesát. Slečna Velezrádná byla dobrá v Zapůjčení, což byl jeden z talentů, který více méně ovládají všechny čarodějky. Uměla použít oči zvířat, četla to, co vidí, přímo z jejich myslí. Ohluchla, když jí bylo pětasedmdesát, ale i na to si časem zvykla a uměla používat jakékoliv uši, které právě běžely kolem a ona si jich všimla. Slečna Velezrádná měla dlouhé bílé vlasy. Měla hodinky, které byly těžké a vyrobené ze zrezavělého železa. Vyrobil je někdo, kdo byl víc kovář než hodinář. Vydávaly zvuk tink-tank. Nosila je na opasku a určovala čas tak, že ohmatala jejich silné ručičky. Ve vesnici se vyprávělo, že ty hodinky jsou srdcem Slečny Velezrádné a že je používá od chvíle, kdy přestalo tlouct její pravé srdce. Byla opravdu hodně stará, neměla hákovitý nos a měla všechny zuby, i když byly trochu zažloutlé, ale jinak byla ukázkovým exemplářem zlé pohádkové čarodějnice. A když šla, chřestila jí kolena. Chodila velmi rychle, pomáhala si dvěma berlemi a podobala se při tom nějakému velkému pavoukovi. Dům měla plný pavučin. Měla dokonce i v chlívku černé kozy a na dvorku černé slepice. Stěny domku byly černé. Podlaha byla taky černá. Slečna Velezrádná nepotřebovala spát. Když se havrani uložili k spánku, zavolala si sovu a tkala dál se sovíma očima. Ve větru ji vlál rozložitý černý plášť. Se svými dvěma berlemi chodila po svém domku bez ohledu na to, jestli je den či noc. Zvláštní umění slečny Velezrádné spočívalo ve spravedlivém Posuzování. Z okruhu mnoha mil za ní docházeli lidé se svými problémy. Říkalo se, že když budete slečně Velezrádné lhát, zemřete do týdne strašlivou smrtí. Říkalo se, že se ke slečně Velezrádné za temných nocí chodí radit králové a princové a ptají se na věci, které se týkají těch nejdůležitějších státních záležitostí. Slečna Velezrádná špatně viděla, špatně slyšela a páchla jako stará nevětraná almara. Slečna Velezrádná měla několik polic plných knih, což bylo na starší čarodějku velmi neobvyklé. Knihy byly vysoko na policích, byly velké a vypadaly těžké a až do dnešního dne měla Tonička zakázáno se k nim přiblížit. Nesměla na nich ani otřít prach, natož odemknout těžké kovové pásy, které je uzavíraly v policích. 

Slečna Velezrádná věděla o příbězích všechno. Spřádala je jako pavouk pavučinu, aby získala moc. A ony zabíraly, protože na ně lidé chtěli věřit.

Slečna Velezrádná chce pořádný pohřeb a chce si ho užít. Nic nemůže být lepší, než pořádná pohřební hostina. Chtěla by i sladké sherry a šunkové rolky s křenem, které nemůžou nic pokazit. Slečna Velezrádná byla zlá stará čarodějka. Chytrá stará paní s nákupním katalogem. Tkalcovský stav Slečny Velezrádné utichl. Slečna Velezrádná šla brzo spát. Jindy spávala v křesle. Navíc si oblékla dlouhou bílou noční košili, jindy zůstávala v černém. Pořád ještě zbývalo dost práce. Bylo tradicí, že domek, do nějž se měla nastěhovat nová čarodějka, se musel doslova blýskat čistotou jako podlý sníh, ale i když bylo těžké docílit toho, aby se černá blýskala...domek byl vždycky udržovaný v čistotě. Stará paní seděla v posteli a psala. Havrani seděli na sloupcích u postele. Byla vždycky tak zaměstnaná, že na mládence neměla čas. Vždycky si myslela, že čas ještě má, a pak jednou později už bylo pozdě. Cesta po smrti je dost dlouhá. Co kdybych dostala hlad? Myslím, že i šunkový chlebíček má svou duši. Spustila hubené nohy z postele. Učesala se, potom odložila hřeben a oblékla se. Použila Toničku místo zrcadla. Slečna Velezrádná  se s praskáním kloubů sehnula a otevřela ruku. Na podlahu seskočila oční myš. Takhle dlouhý život není nic záviděníhodného, jak si lidé myslí. Venku byla spousta lidí. Slečna Velezrádná požádala Toničku: Okamžitě mi dones mé lebky! Nesmí mě vidět bez lebek! Okamžitě mě rozcuchej! A dones mi hned můj nejpotrhanější plášť! Slečna Velezrádná vyšla ven. Na druhé straně mýtiny byl čerstvě vykopaný hrob. Dav jásal. Slečnu obklopila skupina žen s velkými svazky tisových a cesmínových ratolestí a svazky jmelí, jediné zeleně, která teď rostla. Lidé se smáli. Jiní plakali. Ve vzduchu visel ostrý pach čerstvé hlíny. Jak se zdálo, zemřela Slečna Velezrádná se zavřenýma očima. To se nestávalo každému. Vedle ní stála velmi štíhlá a vysoká postava. Byl to sám Smrť. A bylo po všem. Jeden život skončil a byl úhledně uzavřen. Zbyl jeden domek, prázdný, uklizený, čistý. 

Paní Našeptálová

(Zimoděj) psala knihy. Dokonce i myšlenky na paní Našeptálovou Bábi Zlopočasnou rozčilovaly. Pro Bábi byla Madam Našeptálová  výlupkem všech nectností. Tak za prvé, nenarodila se v kraji, což byl prakticky zločin. Psala knihy a Bábi Zlopočasná knihám nevěřila. Paní Našeptálová věřila v lesklé hůlky, kouzelné amulety, mystické runy a sílu hvězd. Paní Našeptálová byla oblíbená mezi mladými čarodějkami, protože když dělaly magii podle ní, mohly nosit tolik bižuterie, že skoro nemohli chodit. Ta nová kniha se jmenuje První lety v historii čarodějek. Paní Našeptálová měla šest velkých koček. Po vesnicích moc nechodila. Orientovala se na vyšší mághii. Paní Našeptálová vypadala jako obvykle. Ověsila se spoustou okultní bižuterie a výrazem hlásajícím: poněkud mě sice obtěžujete, ale jsem tak na výši, že vám to nedám najevo.  K Bábi Zlopočasné se chovala s formální a velmi odměřenou slušností.

Slečna Rovnovážná

(Zimoděj) měla dvě těla, i když jedno z nich bylo jen pomyslné.

Paní Zemrylová

(Zimoděj) chovala čistokrevné žížaly s dlouhými rodokmeny

Pramáti Černočepcová

Pořád ještě si vařila vlastní mýdlo ze zvířecího loje a potaše, vyrobeného z dřevěného popela.

Matička Deziráta Stěhovalová

(Zimoděj) stařičká, která trpívala záchvaty časové nesoustředěnosti. Její rty se nikdy nepohybovaly v souladu se slovy a zvuk jejích kroků někdy sestoupil po schodech deset minut předtím, než se přišourala sama paní Stěhovalová.

Dobračka Sejkonopná (Goodie Whemper)

vyučila Magrátu Česnekovou. Dobračka Sejkonopná platila mezi čarodějkami za knihomola. V domku Magráty Česnekové zbylo po ní aspoň tucet knih.

"Čarodějky přicházely a odcházely, ale jejich domky byly věčné..." (DaP)

paní Proustová

čarodějka velmi zkušená z Ankh-Morporku (Obléknu si půlnoc)

čarodějnice z nočních můr, děsivá stařena. Pomačkaný klobouk, bradavicemi pokrytý nos, ruce jako pařáty, černé zuby a velké černé boty. Žena má na sobě kompletní a nejdražší model řady "Čarodějkou ve spěchu". Paní Proustová je skutečná čarodějka převlečená za falešnou čarodějku.

Děláme svou práci a pomáháme lidem, když to jde.

Bystromila Klíšťová
Slečna Klíšťová je čarodějka a potulná učitelka, která putuje po kraji mezi potulnými učiteli s jimiž cestuje od vesnice do vesnice a kromě vyučování i objevuje nové talenty a snaží se získat mladé dívky do učení, hledá děvčata, která mají nadání pro řemeslo. Říká se, že čarodějné řemeslo nenajdete, že si ono najde vás, a většinou je to slečna Klíšťová, kdo vám poklepe na rameno. Je to hledačka čarodějek, ale do mnoha velkých domů se nedostane. Z takových domů bývají čarodějky nervózní. Napsala knihu Magavenatio Obtusis aneb Lov na čarodějnice pro velmi hloupé lidi a osobně se postarala o to, aby se výtisky dostaly především do těch míst, kde ještě lidé věřili, že by měly být čarodějky upáleny nebo utopeny. Protože jediná čarodějka, která mohla těmi místy projít, byla pravděpodobně sama slečna Klíšťová, znamenalo to, že než ji hodili do vody, nechali ji vyspat a dali ji slušnou snídani. Voda pro slečnu Klíšťovou nepředstavovala žádný problém vzhledem k tomu, že byla absolventkou Quirmské školy pro mladé dívky, kde jste absolvovali každé ráno koupel v ledové vodě, abyste si zocelili charakter. Loďmistrovský uzel se dal snadno rozvázat zuby i pod vodou. Převlékala se za poníženou podomní prodavačku jablek nebo věštkyni.

Výskyt: Svobodnej národ, Klobouk s oblohou, Obléknu si půlnoc, Zimoděj

Anagrama Vydřiduchová

(Zimoděj) lidi popouzí. Mluví s nimi jako s dětmi. Zajímá se o magii (mághii), ale lidé jí lezou na nervy. Je vysoká, nosí spoustu okultní bižuterie a ve špičatém klobouku vypadá velmi impozantně. Anagrama byla vždycky u Madam Našeptálové. Byla její první žačka. Nebyla nijak zvlášť vnímavá a byla hodně nafoukaná i podle velmi volných měřítek čarodějek. Nemůžeme se všechny potulovat kolem a ošetřovat pořezané prsty. Anagrama znala spoustu slov a uměla zaklínadla na efekt. Ale s nemocným prasetem to neuměla. Měla domek po Slečně Velezrádné a myslela si, že všechno hladce zvládne (nové koště). Ale nakonec musela zaletět pro pomoc za Toničkou k Stařence Oggové do Lancre. Ta poprosila ještě o pomoc Drobnodaru Zmatečníkovou: Mám příliš mnoho práce, než abych se zdržovala nějakou magií. Stejně jsem s ní nedokázala nikdy nic užitečného. Anagrama si myslí, že může být čarodějkou, když si nakoupí dost věcí (Bimbův obchod). - Potřebuje se jen naučit, jak zacházet s lidmi (T). Anagrama nejraději lidi uráží, sráží je tím svým sarkastickým hlasem v rozletu a užívá si to. Anagrama se učila, ale byl to skutečně boj. Bylo těžké vysvětlovat věci někomu, kdo odmítal připustit, že je něco, co by neznal nebo neuměl. BZ: Anagrama Vydřiduchová nám vykazuje podstatný pokrok. Má štěstí, že má tak dobré přítelkyně, alespoň podle toho, co jsem slyšela. Byla to čarodějná bytost. Pravděpodobně bytost ženského rodu. Měla klobouk, jehož špička se kroutila jako had. Ten klobouk byl nasazen na chomáči špinavých mstných a zanedbaných vlasů, které korunovaly tvář. Byla zelená, stejně jako ruce, které byly ukončeny černými nehty. které se ovšem podobaly spíše dravčím pařátům. Lidé nevěřili nejen svým, ale ani sousedovým očím. Když se to děsivé, ječící stvoření přiblížilo, začali všichni rozeznávat podrobnosti, jako hnědé vykotlané zuby a bradavice. Anagrama si objednala snad všechno (maska Zlá čarodějnice DeLuxe). Anagramin hlas nebyl pro ucho příjemný, ani když byla v té nejmedovější náladě, ale když byla vystrašená nebo rozzlobená, měnil se v rezavý jekot, který vám pronikal přímo do hlavy. Zaječela podruhé. Pak vrhla ohnivou kouli. Zimodějovi upadla noha. Anagrama se na něj dívala, jako kdyby udělal něco opravdu velmi pohoršujícího. Anagrama v masce se obrátila k venkovanům, kteří celou tu dobu stáli jako do země vrostlí: Na co tak koukáte, to jste ještě nikdy neviděli čarodějku? Vraťte se domů, zítra se u vás zastavím s nějakou medicínou. Podívali se na její zelenou tvář, hnijící hnědé zuby, páchnoucí umaštěné vlasy a šedozelený sliz a dali se na útěk. Anagrama zaútočila na Zimoděje ve vzteku! Lidé viděli, jak se změnila v ječící obludu se zelenou kůží. K takové čarodějce mohli cítit respekt. A jakmile jednou získáte respekt, můžete získat cokoliv.

Lovec čarodějnic

muž bez duše, který pronásleduje Toničku (Obléknu si půlnoc) 

Jeho pach působí, že se dokonce nenávidí čarodějky mezi sebou.

Před tisícem let žil muž, pořád ještě mladý, lovec čarodějnic, palič knih a mučitel. Takový byl proto, že lidé starší než on a mnohem horší než on, mu řekli, že Velký bůh Ohm chce, aby takový byl. A toho dne našel ženu, která byla čarodějkou, krásnou, neuvěřitelně krásnou, která byla mezi ženami naprostou výjimkou, rozhodně v té době. Nikdy nic podobného necítil. Poprvé ve svém životě musí myslet sám za sebe. Velké události čekaly na jeho rozhodnutí. Jeden jediný čin tak nebo tak, a historie se změní. Došlo ke smrti a současně ke zrození věci, které říkáme Uskočný muž. A pro začátek řeknu, že skutečně zůstal mužem. Utrpěl samozřejmě strašlivá zranění. A dlouho trvalo, než se z nich vzpamatoval. Hony na čarodějnice pokračovaly. Kam dorazí Uskočný muž, tam jsou najednou čarodějky všude.