Svobodnej národ a jejich bosorbaba
Nac Mac Fíglové
bydlí v zaječím pahorku nahoře na Důlinách, nedaleko bývalého bydliště babičky Bolavé.
Nac Mac Fíglové jsou vlastně víly. Říká se jim také Svobodnej národ nebo piktmužíčci. Měří asi 15 cm, mají rezaté vlasy a vousy, jejich kůže je díky hustému tetování téměř celá modrá. Jediné oblečení, které nosí, je kilt z kousku hadříku nebo myšího kožichu. Někteří mohou mít helmici z králičí lebky. Rudě oranžové vlasy s hrubě pletenými copánky. Ve vlasech a vousech mají někteří Fíglové drobné věcičky na ozdobu, jako jsou korálky, pírka apod.
Mají nejasný původ. Sami o sobě tvrdí, že byli vyhnáni z Říše víl její Královnou, protože protestovali proti její tyranské vládě. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že byli stále opilí. Sami o sobě si myslí, že jsou mrtví. Lidský svět se jim líbí, protože je plný slunce, je tu modré nebe, hory a hlavně věci, s kterými lze bojovat. Fíglové milují pranice, velmi často bojují sami mezi sebou, jen aby nevyšli ze cviku. Domnívají se, že svět lidí je něco jako nebe pro zemřelé statečné válečníky. Pokud Fígl zemře, vrací se do Země živých.
Fíglové žijí v pohřebních pahorcích králů. Hloubí si tu jeskyně v ukrytém zlatě. Nora Fíglů je velmi podobná noře králičí. Na povrchu bývá několik keřů, bobky a chomáče králičí srsti. Říká se, že žádný Fígl by nespal v domě který má jen jeden východ.
Ženy jsou u Nac Mac Fíglů velmi vzácné. V každém klanu může být pouze jedna, má pak funkci keldy neboli Královny klanu. Ženy rodí rychle a často. Postupem času je kelda matkou všech mužů v klanu. Pokud se narodí holčička, zůstává u matky, než dospěje, aby se naučila tajemství keldování, tzv. skrejvky. Poté musí z klanu odejít do klanu jiného, kde nemají keldu, nebo založit klan vlastní. S sebou si bere pouze několik svých bratrů na ochranu. Když přijde do jiného klanu, vybere si jednoho Fígla za manžela. Jemu se pak říká Velkej chlap. Poté, co se kelda vdá, stává se její slovo zákonem.
Nejoblíbenější činností Fíglů je boj, pití a krádeže. Ukradnou všechno, co není přibito. A pokud je, ukradnou i hřebíky, kterými byla věc přibita. Respektují pouze čarodějky a svoji keldu.
Fíglové nemají rádi policii a hlavně mají strach z toho, že je někdo zavře, a především z právníků. I když jsou Fíglové docela chytří, nemají rádi psané dokumenty, což souvisí s problémem ze strachu s právníky.
Nac mac Fíglové hovoří svým vlastním nářečím. Ukázka některých výrazů, které používají v českém překladu Jana Kantůrka:
- aha - záchod
- bábrdle - stará žena
- bědoš - výkřik nejvyššího smutku a zoufalství
- blabol - nesmysl
- béhovado - ovce
- bosorbaba - čarodějka všeobecně, bez ohledu na věk
- bryndák - viz matlák
- být jak veverka - být nervózní, ustaraný
- Bzdina - slabá osoba
- cítit něco ve své vodě - něco jako "cítím to v kostech," obzvláště psychicky nadaní jedinci prý dokážou vycítit nepříjemnosti podle pohybu tekutin v těle (stará námořnická pověra).
- haboun - člověk
- íhahovado - kůň
- jéminánku, jejdanánku - všeobecné zvolání Fíglů v tísni
- kouzlování - cokoliv, co čarodějka dělá
- kulich - velmi důležitý závazek, podpořený navíc tradicí a magií, není to pták
- matlák - bezcenná osoba
- nadrobít si - udělat si problémy
- óbrbosorbaba - velmi důležitá čarodějka
- odpuza - všeobecně nepříjemná osoba
- pechden - nešťastný den
- poule - oči (vypúlije, mžurkadla, nasísáky)
- skrejvky - tajemství
- slop - nápoj, pohříchu převážně alkoholický
- sotůrek - kožený váček, který Fíglové nosí vpředu přes kilt a zakrývá to, co zřejmě Fíglové považují za vhodné zakrýt. Fíglové v něm nosí především své poklady (či snad přesněji pokrady), nedojedené jídlo, věci, které našli, a tudíž teď patří jim, zajímavý hmyz, užitečné kousky dřeva, šťastný prášek a podobně. Také tam často najdeme-protože i Fíglové občas chytí rýmu, něco, co používají jako kapesník, i když to nemusí být nezbytně mrtvé. Přehrabovat se důkladně v sotůrku není zrovna nejlepší nápad.
- spářka - najdeme ji jen v opravdu velkých fíglích pahorcích v horách, kde je dost vody na to aby umožnilo pravidelné koupání. Je to něco jako sauna. Fíglové na Křídě mají sklony spoléhat na skutečnost, že na sebe člověk může nachytat jen jistou vrstvu špíny a prachu, ale jakmile to překročí určitou mez, začne z něj opadávat špína sama od sebe
- šerobylo - za šerobyla, v šerobylu, před hodně dlouhou dobou
- šňupnout si svého pepře - přijmout osud, který mi byl předurčen
- uchál - škvor
- U psí nohy - všeobecné citoslovce, které může znamenat cokoliv od "Ó bohové" až po "Tak teď mi ale vážně došla trpělivost a bude malér"
- Zhulený jako čibuk - unavený (pravděpodobně)
- zpaprčenec - opravdu nepříjemná osoba
- zpodělané - podivné, strašidelné, občas to může z jakéhosi důvodu znamenat i ovál, oválné
https://ankh-morpork.estranky.cz/clanky/postavy/nac-mac-figlove.html
Fíglové (Zimoděj) na Křídě mají sklony spoléhat na skutečnost, že na sebe člověk může nachytat jen jistou vrstvu špíny a prachu, ale jakmile to překročí určitou mez, začne z něj špína odpadávat sama od sebe. Některé pastviny v okolí Křídy už byly rozorány. V obilí byly prostě peníze. Fíglové považovali za jisté, že se Roland také uchýlí k pluhu. Dokážete odtamtud vytáhnout malé kotě? - Enem to? Ajto, nae problemo. Já doufal, že to bude cesi komplikovanýho. (RK) Nac mac Fíglové zmizeli poklusem v rohu. Jejich hlasy zanedlouho utichly. Nac mac Fígly teď čeká mnohem větší a důležitější úkol. Vaše malá velká bosorbaba potřebuje, abyste se vydali do Podsvětí a našli skutečnou Letní dámu. Je čas, aby nastalo jaro, a zima a sníh je pořád ještě tady. Proto musíte vyrazit hned. Fíglové neudrželi melodii. Každý zpíval v jiné tónině, jiným tempem a jiná slova. Navíc mezi nimi propukly i drobnější šarvátky, což se dělo, i když byli Fíglové v tom nejlepším rozmaru a užívali si života.
Fíglí pahorek (Zimoděj, Obléknu si půlnoc) prastarý malý vršek pokrytý chomáčem zakrslých ostnatých stromů a keřů Zanina, kelda, provedla různé změny. Nedaleko pahorku byla stará křídová šachta, kam se dalo projít podzemní chodbou.
Fíglové si výslovně zakládají na tom, že nemají žádného pána.
Fíglové kradli vesele a notoricky, stejně tak ze sportu, jako z jiných důvodů. Na druhé straně, ke správným lidem, na správném místě a ve správný čas dovedli být velmi štědří a velkomyslní. Fíglové milovali staré, vyzrálé skopové, takové maso, které můžete žvýkat celé hodiny. Nac mac Fíglové se prali tak často, jako dýchali, a většinou ve stejnou dobu. Patřilo to k jejich existenci, šlo o jistý způsob života. Kromě toho, když jste necelé dvě pídě vysocí, musíte bojovat s celým světem, a proto je lepší se to naučit co nejdříve. Ublížit Fíglovi bylo skoro nemožné.
Keldy mívají na svou velikost neuvěřitelnou chuť k jídlu, protože musí rodit děti. Zanina se Fígly snažila civilizovat. Když nic jiného, tak už začali alespoň chápat, co se po nich asi chce. Její manžel, Rob Kterýten, byl citlivý na Žaniny nálady.
Rob Kterýten
Yan Habáně
největší z Fíglů, podezřívavý jako vždycky
Mrňavý Bohouš Velehrada
jediný z Fíglů dokázal udržet melodii
Pošuk Lulu Artur (Wee Mad Arthur)
je Nac Mac Fígl, urbanizovaný na skřítka. Žije v Ankh-Morporkských městských stokách, kde se živí jako lovec krys, vos, krtků a mnoha dalších škůdců. Krysy loví zdarma a pak prodává do Nebozezova občerstvení. To se však nelíbí Cechu lovců krys, ale s nimi si umí Pošuk Lulu vždy poradit.
Artur je drsný chlapík. I když se to na první pohled nezdá, je velmi silný a právem považovaný za jednoho z nejobávanějších pouličních rváčů Ankh-Morporku, který se nebojí poprat ani s býkem. Je výbušný, agresivní a dává důrazně najevo, co si o kom myslí. Při kontaktu s ním buďte velmi opatrní.
Jeho postava je malinká, tak jako u každého obyčejného skřítka, ale skrývá v sobě ohromnou sílu a rychlost. Má rozcuchané vlasy a vousy, o které příliš nepečuje. Co se oděvu týče, nosí kalhoty z krysí kůže.
Žabák
neměl jméno, říkalo se mu prostě Žabák, přidal se k fíglímu klanu před několika lety a život v pahorku se mu zalíbil natolik, že mu dal přednost před svou původní existencí právníka. Sami Fíglové ho považovali za mozek celého gangu, protože znal slova, která byla delší než on sám.
Tonička Bolavá (Tiffany Aching) Tiffany Čarodějka z Křídy.
je postava z knih Terryho Pratchetta, žijící na Zeměploše.
Výskyt: Svobodnej národ, Klobouk s oblohou, Zimoděj, Obléknu si půlnoc a Pastýřská koruna
Tonička pochází z chudé farmářské rodiny, má šest starších sester a mladšího brášku Čestmíra. Dělá výborný domácí sýr a tvaroh a umí utlouct máslo lépe než její matka.
Tonička má hnědé vlasy i oči (hnědé jako země). Nerada nosí černou barvu, většinou se obléká do modrých či zelených šatů a na hlavě - pro ostatní neviditelný - špičatý klobouk s nebeskou oblohou. Ona má ráda modrou a zelenou, jako zelenou trávu pod modrým nebem. Neustále se utíká k síle kopců. Cítí rytmus tance. A to ovlivňuje celý její život.
Celé její jméno je Marie Antoaneta. Ona sama už od dětství tušila, že život s takovým jménem nebude právě jednoduchý. Pojmenována byla po obou svých babičkách, ale všichni jí odjakživa říkají Tonička.
Je vnučkou babičky Bolavé, čarodějky z Křídy. Stejně jako babička Bolavá je pevně spjatá z krajinou svého původu, má křídu v kostech. Do svých devíti let přečetla celý babiččin slovník, protože jí nikdo neřekl, že se to od dětí jejího věku nečeká. Občas má trochu problém s výslovností některých složitých slov, jelikož nepřišla do kontaktu s nikým, kdo by je vyslovit uměl. Ve volných chvílích ráda navštěvuje potulné učitele, aby se dozvěděla něco nového, nebo lechtá pstruhy a pozoruje, jak se smějí.
Na přechodnou dobu byla keldou klanu Nac Mac Fíglů, kteří ji od té doby nespouštějí z dohledu (ani když si to přeje), nazývají ji "naša malá bosorbaba" a jsou pro ni ochotni položit život. Zvlášť blízký vztah k ní má "Velkej chlap" Rob Kterýten.
V jedenácti letech odešla v doprovodu čarodějky slečny Klíšťové z domu do učení ke slečně Rovnovodovážné. Na rozloučenou dostala od Rolanda přívěsek koně ze stříbra - ne jak kůň vypadá, ale co kůň je. Přívěsek se později stal součástí jejího pendulu a pomohl jí postavit se zlojroji i Zimodějovi.
Tonička s sebou vždycky nosí kousek provázku.
Tonička (Zimoděj) děvče z Psokřivic, které vyrostlo na Křídě "Hrom po mé pravici. Blesk po mé levici. Oheň za mnou. Mráz přede mnou. Mráz ohni." Toniččino koště, kterým prolétá horským lesem, je velmi staré a Tonička ho udržuje velmi nízko nad zemí. Vzadu má podél štětin z každé strany připevněno ještě jedno malé košťátko, jako opěrná kolečka u dětských kol, a ta zajišťují, že se koště s Toničkou nepřevrátí. To koště vlastně patří velmi staré čarodějce jménem Slečna Velezrádná, které je sto třináct let a létá ještě hůř než Tonička. Tonička se zaučuje na čarodějku. Bylo velmi těžké být čarodějkou ve vesnici, kde jste vyrostli. Bylo těžké být čarodějkou lidem, kteří vás znali jako tu holčičku Pepy Bolavýho a viděli vás pobíhat kolem jenom v košilce, když vám byli dva roky. Pomáhalo odjet na nějakou dobu pryč. Většina lidí, které Tonička znala, v životě nebyla dál než dvacet kilometrů od místa, kde se narodili, takže když člověk odcestoval do nějakých tajemných cizích míst, stala se z něj najednou také tak trochu tajemná osoba. Vrátil se trošku jiný. Čarodějka potřebuje být jiná. Tonička se naučila mlčet od babičky Bolavé, své skutečné babičky. Když dokážete být opravdu tiší, můžete se stát skoro neviditelnými. Tonička tomu říkala kouzlo Nejsem tady. Byla přesvědčena, že každý v sobě má něco, co říká světu okolo Jsem tady. Proto také často cítíte, že máte někoho za zády, i když se snaží nevydat žádný zvuk. Přijímáte prostě jeho signál Jsem tady. Někteří lidé mají tenhle signál velmi silný. Tonička měla stříbrný přívěšek ve tvaru koně, který nosila na krku. Byl malý jednoduchý a znamenal pro ni mnoho. Před několika lety se totiž Toničky zmocnil zlojroj, věc, která miliony let sbírala mozky Toničce se podařilo vyhnat ho ze své hlavy. Obyvatelé Psokřivic vždycky postupovali podle knihy Magavenatio Obtusis. Lidé v městečku nevěděli, jak se tam kniha dostala. Jednoho dne se prostě objevila na polici obchodu se smíšeným zbožím. Uměli samozřejmě číst. Jenže obyvatelé nevěřili knihám a potažmo ani tomu druhu lidí, kteří je četli. Tahle kniha však byla o tom, jak si poradit s čarodějkami. Potkala ducha zimy. Byla čarodějka. Byla to taková věc, jaká se občas stává. On jí slušně vrátil zpět, co jí patřilo, a pak odešel. Dostala dopis od Rolanda. (Dps od R) Bylo to vždycky příjemné, dostat dopis od Rolanda. Je pravda, že byly často o ovcích a jiných věcech tak běžných na Křídě a občas byla přiložena usušená vylisovaná květina, třeba zvonek nebo prvosenka. Dopisy v Toničce vždycky vzbudily touhu po domově. Rolanda velmi překvapilo, že Tonička umí číst cizí slova, a ona si dávala velký pozor, aby mu neprozradila, že to je díky pomoci zbytku profesora Vyhřezla. Děti z okolí tam doma, se kterými kamarádila, se k ní teď chovaly s úctou, to kvůli klobouku. Vznikla mezi nimi nějaká stěna, jako kdyby Tonička najednou vyrostla a ony ne. Ona byla ve světě, který si ony nedokázaly ani představit. Většina z nich ještě nebyla ani ve Dvěkošilích, které byly vzdáleny jen den cesty. Ale jim to vůbec nevadilo. Budou dělat to řemeslo, které dělal jejich otec, nebo vychovávat děti, jak to dělaly jejich matky. Nahoře v horách to bylo stejné. Jediní lidé jejího stáří, se kterými mohla mluvit, byly mladé čarodějky, které se zaučovaly, jako třeba Anagrama a ostatní děvčata. Roland jí vždycky poslal několik archů čistého papíru. Tonička odvedla Zlojroj Temnou bránou. Z kopců k ní přišel Bílý kůň. Zachránila svého bratra a Rolanda ze zajetí královny vil. A tančila se Zimodějem, který dal její podobu milionům vloček. Tonička nikdy neviděla Fígly tančit, ale slyšela je při tom. Znělo to jako válka, nebo alespoň jako pořádná pranice a pravděpodobně to něčím takovým končilo. Mohlo by se zdát, že se na Křídě nic neděje. Křída se tak trochu vyhýbala historii. Bylo to místo, kde se děly malé věci. Tonička si o nich hrozně ráda četla. Já přece nejsem Letní dáma. Jsem sice v jejích botách, ale nikdy se jí nemohu stát. Mohu nechat vyrůst pár květů. Ona půjde světem a do spících stromů vproudí oceán mízy a během vteřin vyrostou miliony tun trávy. Čarodějka by se neměla bát ani v tom nejtemnějším lese, řekla jí kdysi Bábi Zlopočasná, protože by měla být až do hloubi duše přesvědčena, že nejstrašnější věcí v celém lese je ona
babička Bolavá, Marie,
(Aching, Sarah, Granny) Babička Toničky Bolavé, nejlepší pastevkyně Křídy a tak trochu čarodějka.
(Zimoděj) Babička vždycky říkala, že kdyby kopce chtěly, aby lidé trhali květiny, nechaly by jich vyrůst mnohem víc. Dokonce i babička Bolavá měla svůj příběh. Žila ve starém domku vysoko v kopcích a naslouchala hukotu větru nad pastvinami. Byla tajemná, osamělá a příběhy přilétaly a hloučily se kolem ní, příběhy o tom, jak i po smrti hledá ztracená jehňata, a o tom že i mrtvá ochraňuje své lidi... Babička Bolavá nikdy nepřišla ani o jediné jehně. Dokázala je znovu přivést k životu.
Zimoděj
Zima nikdy neumírá. Zůstává v pozdních mrazících a cítíte ji v dechu podzimu i v některých chladných letních večerech, a když nastanou opravdu horka, prchá do hor. Zimoděj a Letní dáma tančili a jejich tanec byl nekonečný. Tančili celý rok a během jara a podzimu si měnili místa a tak to fungovala celé tisíce let až do teď, do chvíle, kdy jakási dívka nedokázala uhlídat své nohy a vstoupila do tance v ten nejnevhodnější okamžik. Změňte příběh, třeba jen nevědomky, a příběh tmění vás. Zimoděj se také učil. Je to těžká a složitá práce, když máte mozek z ledu. Ale dozvěděl se o sněhulácích. Stavěli je ti menší lidé. To bylo zajímavé. Zdálo se, že kromě lidí ve špičatých kloboucích ho velcí lidé neslyšeli. Věděli, že je nemožné, aby k nim mluvili neviditelní tvorové ze vzduchu. Ale ti malí ještě nezjistili, co je možné. Jak vlastně Zimoděj funguje? Stvořil se ze sněhu, ale dokázal sníh přinutit chodit a mluvit.
Letní dáma (Zimoděj)
Pověst o Letní dámě říká, že kam šlápne, rostou květy.