Fantasy a sci-fi

Afekt
je univerzitní zahradník a trpaslík "pro všechno", kterého často vidíme s krumpáčem nebo jak tlačí své kolečko s hnojem. Miluje kompost a hned po kompostu růže, ty představují něco, pro co může kompostovat kompost.

Albert
(vlastním jménem Albert Malich)

byl kdysi dávno mocným mágem. Tak mocným, že se toužil stát nesmrtelným a prakticky se mu to podařilo. Slouží totiž Smrťovi jako domácí sluha v jeho paláci, kde prostor a čas vůbec nehrají roli. Albert se stará o koně Truhlíka, vaří pro případné živé hosty (nejraději opékanou slaninu a vejce) - nejprve Smrťovu adoptivní dceru Ysabell, Smrťova učedníka Morta a později Mortovu dceru Zuzanku.

Albrecht Albrechtson
je hlubinný trpaslík, který zastává staré tradice. Nicméně věří ve spravedlivé volby, a když je Rydzik Rhysson vybrán jako nový Dolní král, Albrecht ho plně podporuje. Později mnoho svých názorů změnil, zejména na skřety, a stal se liberálnějším ve svém myšlení.

Albrecht Albrechtson byl dříve kandidátem na Dolní trůn. Je známým odborníkem na mazanec z kamene a je privilegován mnoha tajemstvími nižší (u lidí by to bylo vyšší) trpasličí společnosti. Navzdory svým názorům dodržuje zákony a přijímá Rhyse Rhyssona jako krále. V knize Pod parou pronese projev podporující krále a slibuje mu věrnost, pro větší dobro všech trpaslíků. Učí se také přizpůsobovat své myšlení světu, kterého král chce, aby byli trpaslíci součástí, chápe, že vlaky a věže tu zůstanou a že trpaslíci nemohou a neměli by se pokoušet vrátit čas, ale měli by zachovat tradice, které je definují jako lidi a zároveň přijímají nové. Je uvězněn Žhavlávem, vůdcem rebelských trpaslíků, ale pomáhá mu skřet The Rattle Of The Wheels , díky čemuž si uvědomil své předchozí přesvědčení, zejména pokud jde o skřety. Nakonec je osvobozen, když Rhys znovu usedne na trůn.

Anežka Nulíčková
(Perdita)

Nejprve mladá dívka z okolí městečka Lancre, která patřila do party zdejších takyčarodějek. Její druhé Já je průbojná Perdita. Později se Anežka jako operní diva vydala do Ankh-Morporku, kde díky svým výborným hlasovým schopnostem našla uplatnění v městské Opeře. Když musela naši známou trojici čarodějek ve složení panna-matka-stařena opustit Magráta Česneková kvůli královským a mateřským povinnostem, usoudila Stařenka Oggová, že Anežka by mohla být tou pravou náhradou. Vydaly se proto pro ni do Ankh-Morporku.

Anežka prokázala své schopnosti v boji proti upírům a stala se z ní opravdová čarodějka. 

Angua
(Delfína Angua von Überwald)

Angua se stala příslušnicí hlídky v době jejího prvního rozšíření, když Patricij požadoval zastoupení co nejširšího spektra zástupců Ankh-Morporské společnosti v policejních složkách. Angua sama je jak žena, tak i vlkodlak ze slavného rodu z Überwaldu. Za úplňku se mění ve vlka, což může i ze své vůle, a to jí značně pomáhá ve vyšetřování zločinů, protože tím získává nepřekonatelný čich, a též obrovskou sílu a rychlost, její tesáky jsou hrozivé.

Angua je seržantka, desátnice a při službě v hlídce se zamilovala do kapitána Karotky. Jejich vztah je celkem trvalý.

Velká A’Tuin
je obrovská vesmírná želva, příslušník fiktivního druhu Chelys galactica. Zvolna se pohybuje vesmírem a na svém krunýři nese čtyři gigantické slony (Berilia, Tubul, T'Phon Veliký a Jerakeen), křeří nesou na svých hřbetech Zeměplochu (Discworld). Zeměplochu si bohové stvořili pro své vlastní potěšení, aby si odpočinuli od vytváření složitých planetárních systémů. Slunce  obíhá kolem Zeměplochy. Je to jediný systém svého druhu, kde musí slon uhýbat nohou, aby slunce mohlo projít.

Jakého je A'Tuin pohlaví, není obyvatelům Zeměplochy známo, neboť se jim vzhledem k uspořádání jejich světa dosud nepodařilo pohlédnout na velkou vesmírnou želvu zespodu. Velká A'Tuin (Lehké fantastično)  putuje na vesmírnou obdobu pláže, kde se na závěr příběhu z osmi obřích vajec líhne jejích osm potomků, malých vesmírných želv velikosti asteroidu, každá s vlastní maličkou Zeměplochou. Malá želvata se pak za její přítomnosti vydávají na svou vlastní pouť vesmírem.

Na Zeměploše nežijí jen lidé, ale tvorové všeho druhu. Celou Zeměplochu obklopuje magie, kterou využívají mágové a čarodějnice; světlo na ní je pomalé a líné. Většina věcí, které my bychom automaticky považovali za neživé, jsou na Zeměploše živé.

Okraj zeměplochy je zakončen krajopádem, kde voda oceánu volně padá dolů ze světa. Kolem okraje je duha, tzv. okrajka. Vědci na Zeměploše diskutují o tom, že je to pouhý horizont a svět za ním pokračuje, avšak námořníci se tam neodvažují a ti, co se odvážili zajet tak daleko od pevniny, se už nikdy nevrátili.

Bábi Zlopočasná
je čarodějka, členka Lancreského společenství čarodějek. Obléká se pouze do černého oblečení, na hlavě jí sedí vysoký, špičatý klobouk, jenž je symbolem každé čarodějky. Je hubená a nepříliš vysoká, ale díky své autoritě a síle osobnosti se zdá vyšší.

Má stále vlastní zuby, nemá žádnou bradavici a její kůže je perfektní.

Jako čarodějka je velmi silná. Bábi se řadí k dobrým čarodějkám. Stoupenkyně tzv. hlavologie používá magii co nejméně. Její filozofií je, že lidem se nemá dávat to, co chtějí, ale to, co skutečně potřebují. Specialitou Bábi Zlopočasné je kouzlo Zapůjčení. Přestože se Bábi nevěnuje výchově nových čarodějek, několika z nich poskytla čas od času nějakou tu radu – Eskaríně Kovářové, Magrátě Česnekové, Anežce Nulíčkové a Toničce Bolavé.

Povahově Bábi není zrovna moc příjemná, ale je rozhodně respektovaná. Nic ji tolik neuspokojí, jako když může být proti. Zatímco ke Stařence Oggové, její společnici, chodí lidé, když něco potřebují, k Bábi Zlopočasné chodí, když jim nic jiného nezbývá. Jenom umírňující vliv Stařenky Oggové dělá z Bábi snesitelnou čarodějku. Bábi dělá to, co dělat musí a Stařenka za ni ošetřuje raněné. Bábi nemá ráda halasnou a na odiv stavěnou magii a Silvera, kocoura Stařenky Oggové.

Bel-Shamharoth
je také známý jako „Požírač duší“, „Vytvářející duše“ nebo „Odesílatel osmi“. Vnitřní rozměry jeho osmibokého chrámu porušují docela základní pravidlo architektury tím, že jsou větší uvnitř než navenek, jako mnoho jiných budov Zeměplochy. Je docela hnusný, plný tunelů pokrytých nepříjemnými rytinami a nesourodými kostrami a osvětlený fialovým světlem téměř černým. Osmihranné krystaly v intervalech vrhají dosti nepříjemnou záři, která místnost neosvětluje, spíše zvýrazňuje tmu. Podlaha je pokryta osmistrannými dlaždicemi (není možné u běžných osmiúhelníků, které se nelámou, ale u některých nepravidelných osmibokých obrazců a hyperbolických osmiúhelníků je to možné) a stěny se svažují a vytvářejí osmistěnné chodby. Dokonce je někdy vidět, že kameny mají osm stran. Všechny trasy vedou do centra, kde intenzivní fialové světlo osvětluje širokou místnost s osmi stěnami a osmi průchody. V místnosti je nízký osmiboký oltář a obrovská kamenná deska, rovněž osmiboká, mírně nakloněná. Pod tím je černý chapadlový tvor s obrovským okem a tisíci přísavek, chapadel a kusadel.

Bruta (Brutha) 
je asi sedmnáctiletý mladík sudovité postavy. Má velký, kulatý, zarudlý a poctivý obličej, ruky jako fláky šunky a nohy jako kmeny stromů, zakončené plochými chodidly a naraženými kotníky. Nosí umouněné roucho a plandavé sandály. Zprvu to byl nenápadný a zcela nevzdělaný mladík, který v klášteře okopával melouny a dýně. Není příliš bystrý, neoplývá intelektem a neumí číst ani psát, což je kompenzováno jeho absolutně dokonalou pamětí, jež mu umožňuje po pár vteřinách pozorování „obkreslit“ přesné znění textu, který před chvílí viděl. Je také laskavý, šlechetný, důvěřivý a plně oddán své víře. 

Bruta byl vychováván svou babičkou, která jej vedla k tiché a slepé víře v boha Oma. Potom vstoupil Bruta do jednoho z omniánských klášterů, kde se stal novicem a pečoval o církevní zahradu. Díky výchově své babičky se stal zřejmě posledním, kdo věřil přímo v samotného boha Oma a ne pouze kultu kolem něj, což mu, jako jedinému, umožnilo slyšet volání svého pána, který byl nešťastnou souhrou okolností proměněn v želvu, a stát se novým prorokem omniánské víry. Nejspíš ani netušil, čím vším se brzy zapíše do historie.

Všechno to začalo, když se hlava omniánské kvizice Vorbis dověděl o Brutově obrovském talentu. Vzal ho proto na zdánlivě mírovou misi do Efebe, ze které se stala nezdárná, násilná okupace říše. Brutovi se podařilo zachránit Vorbise, kterého provedl rozlehlou pouští plnou pochybností o správnosti své víry až na zpět do jejich domovského města, Citadely. Krátce před koncem tohoto putování byl však prohnaným Vorbisem zrazen. Ten si pak přivlastnil všechny jeho činy, byl církví jmenován prorokem a Brutovi přichystal hrůznou smrt na mučidle. S boží vůlí byl Bruta v poslední chvíli zachráněn.

Casanovlez (Giamo Casanunda)
je velmi neobvyklý trpaslík (nápadnější než většina trpaslíků, už kvůli své kolosální napudrované paruce). Člen hradní stráže v Genově, člen palácové gardy. Casanovlez je zcela odlišný od ostatních členů své rasy, je totiž zcela holobradý. Mužský ekvivalent Stařenky Oggové. Jeho vizitka říká: "Druhý největší milovník světa. Nejlepší šermíř. Nepřekonatelný lhář. Voják štěstěny." Vždycky ví, jak se dostat k nějakému tomu žebříku či staflím. Tvrdí také, že vykonal malou službu pro královnu Agantii ze Skundu, za kterou získal svůj šlechtický hraběcí titul. Vzhledem k tomu, že Skund je prakticky neobydlený les bez známých vládců, jeho příběh postrádá jistou věrohodnost. 

Dvoukvítek
byl původně úředník z přístavního města Achátové říše na Vyvažovacím kontinentu. Jednou o prázdninách si udělal turistický výlet do Ankh-Morporku. Přijal za svého průvodce nedostudovaného mága Mrakoplaše a s ním zažil neuvěřitelná dobrodružství při nedobrovolném putování po celé Zeměploše.

Dvoukvítek byl ženatý, jeho manželka byla zavražděna vojáky lorda Honga při potlačování pouličních nepokojů. Má dvě dcery (Lotosový květ a Půvabný motýl).

Po návratu ze svého putování napsal brožurku "Co jsem dělal o prázdninách", která v jeho vlasti vyvolala revoluční hnutí a proto byl zatčen a vězněn.

Dvoukvítek nosí brýle (Čtyřočko) a barevné strakaté oblečení.

Fred Tračník
je desátník a služebně nejstarší člen ankh-morporské Městské hlídky. Tračník je seržant a tato funkce mu vyhovuje, protože je „seržantem od přírody“. Nechce být dále povyšován.

Je člověk neambiciózní, chatrně vzdělaný, obdařený opatrností, která hraničí se zbabělostí. Většinou dělá všechny ty nezáživné práce, které udržují věci v chodu, pracuje v kanceláři, nebo hlídá Mosazný most. Je ženatý a má syna. S ženou má hezký a klidný vztah a to hlavně díky tomu, že se prakticky nevídají. Před kariérou v městské hlídce údajně sloužil nějakou dobu v armádě. Není známo, kdy do hlídky vstoupil, nicméně v době, kdy k ní nastoupil Samuel Elánius již byl v hlídce s hodností desátníka.

Uvažoval o tom, že odejde do penze a zařídí si svou vlastní farmu. Avšak poté, co ho málem udupal rozzuřený býk, poněkud změnil názor. Dokáže být velmi užitečný, umí vypracovat seznam služeb a dohlížet na penzijní fond.

Gaspoda
je pes neidentifikovatelné rasy, nejčastěji popisovaný jako zhmotnělý zápach staré rohožky. Je malého vzrůstu, kulhá, má všechny existující psí nemoci a vysokou inteligenci. Díky prosakování magie z Neviditelné univerzity, blízko níž přespával, získal schopnost mluvit lidskou řečí, čehož hojně využívá k zvýšení své životní úrovně. Jeho časté rčení je: "Haf, kník, nemáte něco pro malého hodného pejska." Přes všechno negativní neztrácí svou vrozenou psí hrdost a před blahobytem dává přednost společnosti profesionálního žebráka a bezdomovce starého Smrdi Ruma.

Geňa Opulentová (Topsy Lavish, roz. Turvy)
měla na starosti Royal Bank of Ankh-Morpork až do své smrti. Byla to milenka Jošuy Opulenta, která se později stala jeho manželkou a manžel jí odkázal 50 % banky. Další 1% ponechal jejímu psovi, panu Pedantovi. Paní Opulentová byla velmi chytrá žena a strávila většinu času, tím že chránila banku proti ostatním Opulentovým, kteří ji chtěli zahrabat ještě hlouběji do země, než už byla. Aby se ochránila před pokusy o atentát, trávila veškerý čas ve svém apartmá v Bance a na dveře měla namířeno několik kuší, které byly kdykoli připraveny spustit palbu na ohrožujícího návštěvníka.

Byla částečně zodpovědná za nástup Vlahoše von Rosreta na její pozici po její smrti. Viděla Vlahoše při jeho první návštěvě Banky a poznala v něm všestranného lháře a podvodníka, kterým skutečně byl. Přirozeně se jí nesmírně líbil, a když konečně zemřela, přenechala svých 50 % akcií banky panu Pedantovi, čímž se stal oficiálním předsedou.

Pokusila se zastřelit Smrtě, když se objevil, aby ji vyzvedl a řekla: "Nemůžete vinit tělo za to, že se o to pokouší". Nyní odpočívá v Chrámu malých bohů, tak daleko od zbytku rodiny Opulentových, jak jen může být.

 
Havran
I přes svou abnormálně vysokou inteligenci nedokázal nikdy pochopit, že všechny kulaté lesklé věci nejsou oční bulvy, které patří společně s kusy mršiny s vnitřnostmi mezi jeho největší slabiny. Také je velmi upovídaný a jen zřídka kdy se vám podaří zachytit jeho oči hledět stejným směrem.

Igor
je jméno více postav. Igorové jsou sluhové, většinou upírů, vlkodlaků nebo šílených vědců. Vyznačují se huhlavou mluvou, kulhavou chůzí a především tím, že si často vyměňují různé tělní části s jinými Igory a s jejich pomocí se zašívají a spravují, neboť vyznávají teorii, že mozek, játra či plíce jsou moc dobré orgány na to, než aby se rozpadly v prach. Jsou experti při práci s jehlou a nití, například při chirurgii. 

Snad každý Igor má nějakou část ze svého bratra, otce, strýce nebo jiného příbuzného. Nejlepší orgány se dědí u Igorů z generace na generaci. I proto u nich úsloví: „Má oči po tatínkovi.“ dostává úplně nový smysl.

V mnoha komunitách jsou velmi oblíbení, protože nezištně pomáhají zraněným. Dokážou například přišít useknutou končetinu nebo transplantovat orgány. Igorové jsou svým pánům jako sluhové naprosto oddáni. Ovšem jen do chvíle, než se přiblíží dav vesničanů se zapálenými loučemi a naostřenými kolíky.

Průvodce po Zeměploše rozeznává celkem šest Igorů + tři další se vyskytli v dalších knihách

Igor ve službách hraběte de Strakupíra (Carpe Jugulum)
Igor ve službách Jeremiáše Tikala (Zloděj času)
Igor z velvyslanectví
Igor ve službách lady Margolotty
Igor ve službách rodiny von Überwald (Pátý elefant)
Igor, který je zaměstnán jako „soudní lékař“ Městské hlídky (Pátý elefant, Pravda, Noční hlídka, Buch)
Igor ve službách pana Pozlátka (Zaslaná pošta)
Igor z banky (Nadělat prachy)
Igorína v Borogravské armádě (Podivný regiment)
Několik dalších je jich zmiňováno, aniž by se v ději objevili, Igoři totiž často hovoří o svých příbuzných.

Vyskytuje se ještě jeden Igor (Nohy z jílu, Otec prasátek a Buch!)  barman v hostinci Na márách, který se specializuje na nemrtvou či jinak neobvyklou klientelu. Ten však není Igorem v „biologickém“ slova smyslu, jen se tak prostě jmenuje.

Jindřich Král, 
Jindřich Močka (Harry King, alias Piss Harry) a král Zlaté řeky

je obchodník v Ankh-Morporku. Je to velký muž s růžovou tváří, který obvykle kouří velký doutník. Jeho zaměstnanci za poplatek vyprazdňují kanály Ankh-Morporku. Sbírá také odpadky z okolí města a řeky Ankh. Ledek a čpavek prodává alchymistům, moč a výkaly koželuhům a farmářům, ztracené cennosti zastavárnám atd. Lidé mu platí za odvoz nežádoucího materiálu. Jediný problém s podnikáním má, že to není nežádoucí obchod, aby se z vás stal člověk uznávaný vyšší společnosti, po čem touží jeho žena. Koneckonců, nemůžete mluvit o tomto druhu podnikání u jídelního stolu.

Jindřich Král zaměstnává velký personál včetně trollů, golemů, skřetů..., kteří obsluhují dopravní pásy, aby probírali odpadky. Kromě působivé flotily vozů, vozíků a povozů tažených koňmi, také Jindřich Král provozuje flotilu říčních člunů. Má osobní člun pojmenovaný po své manželce. Není členem žádného cechu.

Karotka
(Karotka Rudykopalsson)

je kapitán ankh-morporkské městské hlídky. Byl vychován trpaslíky (byl nalezen jako malé dítě u těl svých mrtvých rodičů, kteří byli zabiti). Začal svým trpasličím adoptivním rodičům brzy přerůstat přes hlavu, a tak byl na prahu dospělosti poslán do města Ankh-Morporku. Je právoplatným dědicem ankh-morpoského trůnu, což dokazuje nejen mateřské znamínko ve tvaru koruny a jeho starobylý meč, ale i záznamy, které se ovšem někam jaksi ztratily.

Karotka je přímý a nekomplikovaný mladý muž, což může mnohé vést k (velmi nesprávnému) názoru, že bude lehké si s ním poradit. V jeho případě ovšem jednoduchý neznamená hloupý. Je skálopevně přesvědčen, že v každém tvorovi se skrývá něco dobrého. Svou povahou dokáže přivádět k lehkému šílenství hlavně svou přítelkyni Anguu. Vždy stojí pevně na straně velitele městské policejní hlídky Elánia a ve většině knih vystupuje ve funkci jeho zástupce.

Velitel Elánius charakterizuje Karotku takto: „Kdybys byl kostka, vždycky bys padal šestkou nahoru.“ (Pátý Elefant).

Knihovník
je velký stopadesátikilový a po svalové stránce nesmírně vyvinutý samec orangutana. Byl to původně člověk, mág, který pracoval v knihovně a byl při magické nehodě proměněn v lidoopa. Tato podoba mu ale prospěla (neuvěřitelná síla a obratnost vhodná pro pohyb mezi knižními regály, ostré zuby které budí respekt atd.), proto důsledně odmítá jakékoliv pokusy jej vrátit do původní podoby. Miluje knihy, banány, pivo, buráky a spravedlnost (přibližně v tomto pořadí). Na naši otázku jak se mu daří odpovídá lakonicky: "Oook!!"

Kolík A.S.P.
Kolík Aťsepicnu je nejznámějším pouličním prodavačem rychlého občerstvení (rychle do vás, rychle z vás) v Ankh-Morporku, známé (ovšem nechvalně) jsou jeho "pirohy plněné masem" a "uzenky v rohlíku", pochutiny které maso viděly opravdu jen z dálky, a po jejichž požití je nešťastný kupující natolik nasycen, že si již vícekrát v životě žádnou nekoupí. Jedinými přeživšími osobami, které dokázaly sníst více jeho uzenek, jsou Mrakoplaš a Viktor Grýnbaum

Kolík je přitahován jakoukoliv možností konečně zbohatnout, že občas mění sortiment svého zboží (např. na etnické pochoutky typu krysa na špejli) a také se vždy objevuje na místech kde se srotí dav, a kde se dá někomu nepozornému něco prodat.

Je to možná k neuvěření, ale podobného obchodníka lze nalézt v každém větším městě Zeměplochy, například v Al-Kali, Bjonku, Visovisu atd, většinou se jmenují někaj jako Kuli-k'e-san Aťspáchámčestnéharakiri.

Jeefes (v angličtině Willikins), 
bývalý člen gangu Drtičů ze Stydlonohé ulice, vždy připraven postarat se o soupeře svou čepicí s kšiltem podšitým nabroušenými mincemi. Nyní v komornické vestě a proužkovaných kalhotách, s hlasem jako výběrové máslo, vždy čistý a upravený a velmi, velmi nebezpečný komorník jeho milosti sira Samuela Elánia.

Jeefes plní do puntíku všechny požadavky lady Sibyly, někdy ke zlosti jejího manžela. Kupuje všechny originály karikatur z novin, ve kterých je Elánius vykreslen, stará se o něj a o jeho šactvo, je velmi pečlivý a opatrný. Ať už na to, aby měly kalhoty pečlivě vyžehlené puky, anebo aby ten, do koho se pustí se sekáčem na led, nebyl naživu.

Často je v knihách jen tak mimochodem zmíněna Jeefesova minulost, kdy přispěl k jednomu ukousnutému nosu, odstranění minimálně jednoho oka a skutečně nestrannému rozdávání násilí těm, kteří si to zaslouží - ať už člověku, trpaslíkovi nebo trollovi.

Vždy se s účastí připojí ke své patriotické povinnosti - přidal se k soukromému vojenskému oddílu při napadení Klače, anebo se stal speciálním policistou pro zvláštní případy při Ankh-Morkporském Koumském údolí, které se nakonec nekonalo. Nakonec je ale vždy věrný rodině Beranklinovým.

Jeho účast v knihách: Muži ve zbrani, Nohy z jílu, Hrrr na ně!, Pátý elefant, Noční hlídka

Krasomila Adoráta Srdénková
(zvaná také Bodlinka) byla dcerou zakladatele Velké Semaforové linky.

Slečna Srdénková založila golemí Společnost starající se o práva golemů v Ankh-Morporku. Její společnost, ale téměř nikoho nezajímala, dokud jí jednoho dne nenavštívil Vlahoš Van Rosret, novopečený správce Ankh-Morporské pošty.

Slečna Srdénková je krásná, mladá žena s bledou pletí, nosí prosté tmavé šaty a černé vlasy má pevně sčesané dozadu, takže vypadají jako namalované. Vlahoše velmi zaujala tím, že neustále kouří cigarety z dlouhé špičky.

Krysí smrť
Krysí smrť alias Krysák se oddělil od svého pána v době krize, když byl Smrť odvolán ze své funkce. Jeho primárním úkolem je pomáhat myším, krysám a potkanům na onen svět, leckdy se ale vrhne i na nenápadnou pomoc svému pánovi v nouzi, a to když se obrátí na Zuzanku. Za svého přítele má šíleného mluvícího havrana.

Lu-Tze (Metař)
je starším mnichem historie z kláštera Oi Dong. Mniši historie mají za úkol střežit historii Zeměplochy, on sám ovšem někdy neváhá do toku času zasáhnout, protože zná lepší alternativu. Z autorit uznává jedině opata, což je vzájemné a opat jako jediný zná způsob, jak Lu-Tzeho donutit i k těm nejnáročnějším úkolům.

Lu-Tze má kolébavou krabí chůzi, je malý a holohlavý, obvykle oblečen do špinavého roucha a polorozpadlých sandálů, a často kouří páchnoucí cigarety vlastní výroby. Živí se jen neloupanou hnědou rýží a pije zelený čaj. Většinou se na klíčovém místě potuluje s koštětem v ruce a využívá toho, že metařů si nikdo nevšímá. O jeho životě a činech kolují legendy. Pokud k tomu není opravdu donucen, vyhýbá se použití bojových umění, většinou za pomoci Pravidla Jedna: „Nikdy nejednej neopatrně, když stojíš tváří v tvář malému, holohlavému, vrásčitému staříkovi, který se usmívá.“ Je však dosti pravděpodobné, že toto pravidlo vzniklo právě díky Lu-Tzemu, když se dostal do situace, kdy neměl jinou možnost.

Jeho koníčkem je pěstování bonsajových hor včetně sopek a ledovců.

Inspirací pro tuto postavu byl taoistický filosof Lao-c'.

Magráta Česneková
je čarodějka z hor Beraní hlavy, královna Lancre. Nikdy nebyla předurčena být čarodějkou, žádná pořádná čarodějnice přece nevěří na všechny ty okultní nesmysly, ale Magráta si na nich zakládá. Je velmi citlivá a hodná. Vyzná se v bylinkách. Je mladá, hodně pohublá, téměř plochá. Má světlé vlasy, které nikdy nedrží tvar. Nenosí černou, ani špičatý čarodějnický klobouk. Zamilovala se do šaška Verence.

Mášrecht (Hwel) 
hrototepec a je jedním z největších dramatiků Zeměplochy, co kdy žil. Ze svého kmene byl vypovězen kvůli klaustrofobii, a také protože měl sklony snít i ve dne, což nebylo pro práci v dole příliš vhodné. V té době projížděla jeho krajem Vínozpěvova kočovná společnost. Mášrecht se rozhodl navštívit jejich divadelní představení, které shlédl, aniž by pohnul jediným svalem v obličeji. Poté se vrátil do kumbálu, kde byl dočasně ubytován. Ráno zaklepal na Vínozpěvovy dveře a představil mu své první dílo. Jelikož Vínozpěv nebyl žádný hlupák, odhalil Mášrechtův talent a rozhodl se ho přijmout pod svá křídla. Od té doby spolu brázdí rozličné krajiny, již několik let.

Mášrecht píše divadelní hry. Na svém kontě čítá desítky děl.

Mort
Mortymer byl velmi neohrabaným a nešikovným synem jednoho farmáře, který ho odvedl na trh práce. Tam si jej jako svého učně vybral Smrť. Mort proti pravidlům umožnil přežít smrt princezně Keli Stohelitské, což se mu nejprve podařilo utajit, za pomocí Smrťovy dcery Ysabell, ale nakonec mezi mistrem a učněm došlo k souboji. Překvapivě vše dobře dopadlo, Mort si vzal Ysabell za ženu a od princezny Keli dostal šlechtický titul a kus země. Věnoval se diplomacii a měl s Ysabell dceru Zuzanku. Bohužel, několik let na to Ysabell s Mortem zahynuli při pádu dostavníku do propasti.

Mrakoplaš
je hubený, vysoký, s řídkým plnovousem, nedostudovaný mág, který původně na Neviditelné univerzitě vypomáhal jako pomocník knihovníka. Neumí kouzlit, zato však umí výborně utíkat z jakéhokoliv nebezpečí (které však neustále přitahuje), a umí též mnoho jazyků a nářečí Zeměplochy. Na jeho mágském klobouku lze spatřit nápis - MÁK. Osud si s ním rád hraje, proto už Mrakoplaš přežil setkání s draky, příšerami z podzemních rozměrů, samotným SMRTĚM, přepadl přes okraj Plochy, byl přítomen stvoření vesmíru, porazil nejmocnějšího arcimága, přežil na kontinentu XXXX, a jako jeden z mála lidí přežil i požití více uzenek Kolíka A.S.P. Vyznačuje se nešikovností, neschopností a odporem k práci.

Navážka
je obrovský troll, který se nejprve po příchodu do Ankh-Morporku živil jako bodyguard a rozpleskávač (podobné jako vyhazovač). Po sňatku s barovou tanečnicí Rubínou se ale zklidnil, a byl přijat do řad Hlídky. Dříve byl Navážka pokládán za velmi hloupého. V hlídce ale brzy zapadl, a jeho kolega, trpaslík Potroublo mu dokoce zkonstruoval speciální chladící helmu, která Navážku dělá chytřejšího.

Offler
je krokodýlí bůh pocházející z Klače a je uctíván ve většině zemí, kde je teplo a mají tam s velké řeky, a dokonce i v jiných částech Zeměplochy, kde lidé nikdy žádného krokodýla neviděli. Říká se, že si za svou dlouhou existenci vyvinul větší míru zdravého rozumu než ostatní bohové, což ho vede k tomu, že k většině problémů přistupuje pragmatičtěji než ostatní, například omezil svůj seznam Ohavností na několik nežádoucích potravin, aby přilákal více věřících. Je navštěvován posvátnými malými ptáčky, kteří mu nosí novinky o jeho uctívačích a také mu čistí zuby.

Om
je jeden z tzv. nepřítomných bohů (na tyto bohy se stále široce věří, ale již se otevřeně neprojevují ani nehrají zjevnou roli ve smrtelných záležitostech). Jeho věřících začalo ubývat, když v něj přestali věřit a začali více věřit v představu, že v něj věří, až zůstal jen jeden jménem Bruta se skutečně pozoruhodnou pamětí. Po děsivém dobrodružství napříč Zeměplochou Om (po většinu cesty uvězněný v podobě želvy) konečně získal své věřící a Bruta zabránil válce.

Osud 
Vypadá jako příjemný muž středního věku, ale jeho oči jsou bezedné. Dá se s ním smlouvat, ale příslovečně je nemožné ho ošidit, ačkoli se to už minimálně jednou stalo (když Barbar Cohen hodil sedmičku na šestistěnné kostce). Je známo, že hraje hry proti Dámě pomocí smrtelníků jako pěšců a vždy hraje na výhru. Ve městě Ankh-Morporku má Osud malý masivní olověný chrám, kde se po nocích schází jeho vyzáblí uctívači s prázdnýma očima. Za bezměsíčných nocí tam slouží své osudem předurčené a většinou marné rituály (Barva kouzel).

Pan Pedant (Mr. Fusspot)
je čtyřnohý ředitel ankh-morporské banky.

Pan Pedant je možná nejdůležitější a určitě nejbohatší pes v Ankh-Morporku. Má výrazný pohled, s vypoulenýma očima a skrčeným obličejem. Vlastnila ho paní Opulentová, předsedkyně banky, a byl mu odkázán 1% podíl v bance, zatímco Geňa Opulentová dostala 50% díky štědrosti svého manžela. Když paní Opulentová zemře, ve své závěti určila, že obdrží jejích 50% a že bude svěřen do péče Vlahoše von Rosreta, který se stane mincmistrem královské mincovny. Vlahoš bude dostávat i nemalou částku, když pes zůstane naživu. Ale peníze dostává i Cech vrahů, pokud by psa potkala nějaká nešťastná nehoda. Jak však sám Vetinari podotýká, poněkud kysele, Vlahošovi zde udělali velkou laskavost, protože Cech vrahů nepřijme druhou smlouvu na jeho život.

Pan Pedant je okamžitě z Vlahoše celý nadšený, když se poprvé setkají, a hned se mu posadí na klín. Pravidelně chodí na procházky s panem Korouhvičkou, který ho nemá rád. Ten pocit je vzájemný a pan Korouhvička musí nosit těžké rukavice, aby zvedl svého malého svěřence. Pan Pedant je pozoruhodný tím, že je jediným malým psem, se kterým komunikuje Angua von Überwald ve své vlkodlačí podobě.

Na konci knihy pan Pedant opouští svůj domov s Vlahošem, mincmistrem mincovny, a najde si jiný domov s laskavým a vděčným novým pánem Vetinarim.

Patricij
Lord Havelock Vetinari je pánem dvou spojených měst pyšného Ankhu a kacířského Morporku. Je nejdokonalejším politikem Zeměplochy, protože se mu podařilo zkrotit tohle město špíny a zločinu, a dokonce Ankh-Morporku vtisknul určitý řád. Provedl to tak, že veškerou odpovědnost svedl na cechy, které pak poštval proti sobě a vzniklé napětí způsobilo stabilitu.

Je absolventem Cechu vrahů. Patricij je vyšší, velmi vyzáblý muž, má černé vlasy, pečlivě upravený vous a nosí zásadně černé oblečení. Neholduje ani jídlu ani ženám. Nade vše miluje pořádek. Je svobodný a má psa Hafala.

Pleškot Řiťka
(později Pleskot)

není jako většina trpaslíků, nepije pivo, nerada zpívá písně o zlatě a neumí zacházet s válečnou sekerou. Pochází z Überwaldu, kde jí vlkodlaci zabili bratrance. Než nastoupila do hlídky, vystřídala mnoho různých prací, do řad Městské hlídky byla přijata jako specialista na ohledávání místa činu a následný laboratorní rozbor stop.

Její povaha je skromná a stydlivá. Ale také je velmi odvážná a nebojí se jít do věcí po hlavě. To dokazuje její odvaha dát veřejně najevo, jako první trpaslík v Ankh-Morporku, že je ženou. Stává se prvním trpaslíkem, který nosí sukni. S přeměnou na ženu jí pomáhá její kolegyně a přítelkyně Angua, o které netuší, že je vlkodlakem. To se dozví až poté, co jí Angua zachrání život.

Postihnout
(alias Myčák)

je desátník ankh-morporské Městské hlídky. Jako pravověrný Omnijec se ze všech sil snaží rozšiřovat tamní víru za pomocí všelijakých brožurek a postulátů rozdávaných volně lidem. Taktéž se snaží studovat i jiná náboženství a upozorňovat na jejich nedostatky. Přes to všechno je to ale dobrý polda.

Rydzik Rydziksson (Rhys Rhysson) 
je současný trpasličí Dolní král (respektive královna trpaslíků). Pochází z Llamedosu (zeměplošská verze Walesu), a proto má mírný přízvuk. Je považována za modernizátorku, která má zájem přijímat nové kultury a myšlenky. Zasedala s Diamantovým králem trollů a nové trendy ve feminizaci ji neznepokojují (a skutečně se o ně docela zajímají). Její toleranci poněkud otestovala Adoráta, když odstranila čtyři tisíce golemů z území, které právem patřilo trpaslíkům.

Sally
Pochází z Überwaldu a je členkou Ligy střídmosti (upíři, jenž se vzdali lidské krve). Nejvíce se však proslavila jako první upír v Ankh-Morporkské městské hlídce. Přestože je na Zeměploše již 51 let, vypadá Sally jako šestnáctiletá dívka. Má příjemně vypadající tvář a nakrátko střižené vlasy.

Sallacia von Herbatch je fiktivní postava z fantasy série Zeměplocha Terryho Pratchetta.

Sally je svobodnice Městské hlídky a první upírka, která se k Hlídce přidala. Sally, původem z Überwaldu, přicestovala do Ankh-Morporku, aby se přidala k Hlídce. To se hodilo Lordu Vetinarimu a ankh-morporské misii übervaldské Ligy střídmosti, kteří po veliteli siru Samuelu Elániovi požadovali, aby do Hlídky přijal upířího strážníka. Sallyino jméno je několik stránek dlouhé (upíří záliba v dlouhých jménech je dobře známá) a ona trpí představou, že její jméno nikdo nepozná, když se pod tajnou zprávu podepíše pozpátku jako Aicallas (což také zřejmě platí pro většinu zeměplošských upírů).

Angua Sally podezřívá ze špionáže a také si myslí, že se jí líbí Karotka. 

Velitel Elánius Sally příliš nedůvěřoval, protože byl vždy proti přijetí upíra, a seržantka Angua k ní měla jako übervaldská vlkodlačice hluboký odpor, protože cítila, že jde o špatnou krev. Sallyiny upírské schopnosti v Hlídce našly široké uplatnění, a dokonce se jí nakonec podařilo najít společnou řeč se seržantkou Anguou. Je představena v knize Buch!. Ukáže se, že je špehem trpasličího Dolního krále, ale Elánius si ji v Hlídce stejně nechá.

Samuel Elánius
(Jeho Milost vévoda z Ankhu)

je postava velitele ankh-morporské Městské hlídky. Velitel Elánius je cynik idealisticky věřící ve spravedlnost. Jeho rodinný život až do určité doby nestál za nic a jeho domovem byla strážnice Noční hlídky  ve městě Ankh-Morporku, kde zabíjel čas s lahví whisky. Vše se ale změnilo s příchodem strážníka (trpaslíka) Karotky. Jeho nadřízený Patricij Havelock Vetinari je s Elániem ve stavu jakéhosi ozbrojeného příměří. Oba dva se vzájemně respektují, ale jejich rozhovory končí velmi často hlasitým bouchnutím pěsti do zdi.

Sam se oženil s lady Sibylou Berankinovou a narodil se jim syn Samuel junior. Od té doby pokládá za velmi důležité předčítat svému synkovi pohádku „Kdepak je má kravička?“ každý večer přesně v šest hodin a neváhá při tom nasazovat vlastní život.

Sibyla Berankinová
(Lady Sibyla Deidra Olgivanna Elániová, roz. Berankinová)

pochází z nejbohatší Ankh-Morporské šlechtické rodiny a patří ji spousta lukrativních městských pozemků a budov, a dále i nějaké ty farmy na venkově. Dlouho byla považována za svobodnou pannu a věnovala se své "Svatyni pro choré draky" (chovala malé bahenní dráčky). Když však ve města řádil opravdový obrovský drak, tak byla vybrána kvůli "svému panenství" či spíše majetku jako vhodná oběť pro něj. Ale kapitánu Elániovi a Noční hlídce se ji podařilo osvobodit a draka zneškodnit. Se Samem ji pojila vzájemná náklonnost dvou postarších svobodných lidí.

Silnoruka (Stronginthearm)
Seržant Hlídky

Trpaslík žijící v Ankh-Morporku, původně silně etnicky založený a angažující se v pouličních nepokojích. Poté ale změnil názor, a vstoupil do Městské hlídky, kde dosáhl hodnosti seržanta. Byl zabit Karcerem mimo službu, když si šel po službě koupit pečenou krysu s pomfríty.

Silver

je kocour Stařenky Oggové. Má dost svéráznou a bojovnou povahu, z různých šarvátek si nosí mnoho šrámů a jizev. Někdy ho dokonce stařenka Oggová proměňuje na člověka.

Typické rčení: „Chceššš mlíííko, mňaum!“

Silver má panický strach z kotěte jménem Ty, které patří Bábi Zlopočasné.

Silver patří k slabinám stařenky Oggové. Zatímco vzato logicky by připustila, že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu by ho stejně vidí jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho přinesla před lety. To, že před dvěma lety pronásledoval hladového vlka až do koruny stromu a vloni k smrti vyděsil medvědici, která si na kraji lesa bezstarostně vyhrabávala kořínky, neznamenalo, že se Stařenka přestala bát, aby se mu, chudáčkovi, něco nestalo. Všichni ostatní v celém širém okolí jsou přesvědčeni, že jediné, co by mohlo Silverovi ublížit, by byl přímý zásah většího meteoritu.

"Pro každého jiného představoval kouli tvořivé zlomyslnosti a vynalézavé zloby. Teď se však musel vyrovnat s problémem, se kterým měly kočky sotva kdy co dělat. Čarodějky ho totiž před několika lety proměnily v člověka, a to z důvodů, které se tehdy zdály zcela nezbytné... jeho morfogenní pole ho k úlevě všech zúčastněných už po několika hodinách vrátilo do jeho původní podoby.  Jenže magie nikdy není tak jednoduchá jak si lidé myslí... Silver měl také klasický kočičí vztah k majetku. Ten vztah jednoduše spočíval v přesvědčení, že nic, co je k jídlu, nemá právo náležet někomu jinému.... Silverova duše si uvědomila, že ve chvíli, kdy je zahnán do kouta, existuje pro něj jedna zvláštní možnost úniku (kromě obvyklého kočičího sortimentu, což je útěk, prskání, škrábání, kousání a libovolné kombinace), a to je stát se člověkem... " (Maškaráda)

Starý Smrďa Rum (Foul Ole Ron)
a Smrad Starého Smrdi Ruma

jsou dvě postavy, které se od nepaměti táhnou ulicemi města Ankh-Morporku. Oba jsou to žebráci a oba velice osobití. Patří k nim mluvící pes Gaspoda, který se sem tam táhne s nimi, ale to je natolik vlastní osobnost, nakolik je to jen u psa možné. Starý Smrďa Rum se poctivě protlouká ulicemi a často podává hlášení o pouličním životě ve městě i samotnému Patricijovi nebo podává zprávy veliteli hlídky Samuelu Elániovi.

Starý Smrďa Rum je člen skupiny pouličních pobudů nazývaných Pokrytecká parta. Jako jeden z mála má výjimku, díky níž nemusí být součástí Cechu žebráků.

Smrďa Rum je typický svými nesmysly a kletbami, které si mumlá pod svou neoholenou bradou, a které ve většině případů nedávají žádný smysl. To je také jeho největší triumf při vykonávání své "práce". K tomu ještě přidejte ten nejhorší zápach, jaký si jen dokážete představit a je nulová šance, že by Smrďa při žebrání neuspěl. Jelikož není příliš obratný ve věci myšlení a mluvení, ujal se geniálního oříška, obdařeného schopností mluvit, Gaspody, jenž je jeho "mozkem".

Tak jako většina žebráků i tento nemá jediný kus oblečení, na kterém by se nenašla nějaká díra či skvrna. Chodí neoholený, neumytý a jeho Smrad je tak silný, že si vypěstoval vlastní osobnost, jenž se dokáže pohybovat i bez přítomnosti svého majitele.

Nejpoužívanější kletba Starého Smrdi Ruma zní: „Vyprdnoutsenaně, vyprdnoutsenato, vyprdnoutsenavšechno, tisíciletej brouk, kreveta a záprtek! Prdlajs, prdlajs, já jsem jim to říkal, vyprdnoutsenato! “

SMRŤ
je antropomorfní personifikace neboli ztělesnění smrti ve formě člověka. Jeví se jako kostlivec v černém hábitu s kosou a s modrými světýlky místo očí. Náplní jeho práce je chodit pro duše významných lidí, např. králů, mágů, čarodějnic. Lidé s okultním nadáním (mágové a čarodějnice) ho vidí, i pokud nejsou mrtví - vidí ho totiž jen tvorové, kteří vidí tzv. oktarínu, osmou barvu.

Smrť bydlí mimo prostor a čas v říši, kterou si sám stvořil. Protože ale nemá fantazii na barvy, je jeho obydlí tónované pouze v mnoha odstínech černé, včetně zahrady a rostlin na ní. Nechal se inspirovat lidmi, jež ho vždycky fascinovali, ale některé věci nepochopil, takže tam má pár chyb.

Miluje kočky, které ho taky jako jedny z mála tvorů vidí i zaživa (všechny kočky vidí oktarínu). Do oboru jeho práce spadají všichni živočichové na Zeměploše kromě krys a blech.

Stařenka Oggová 
je čarodějka, také členka Lancreského společenství čarodějek. Zná "celé Lancre", většině tamních lidí asistovala u zrození a pomáhala při poslední hodince.

Stařenka byla třikrát vdaná, má patnáct dětí. Bydlí v novém domě v centru města Lancre. Všechny prostory v domě jsou zaplněny věcmi a památečními předměty, kterými byla obdarována. Má perfektně zásobený bar. Kouří dýmku. Stařenka žije sama, protože potřebuje sebevědomí a nezávislost. Její nejbližší přítelkyní je Bábi Zlopočasná, ke které je velmi loajální.

Stařenka je veselá a dobrosrdečná, neláme si hlavu s čarodějnými postupy. To však nijak nesnižuje její výborné čarodějnické schopností. Lidé jí velmi respektují. Dokáže se všude cítit jako doma a ve všem najít něco pozitivního. Miluje zábavu a hry. Ráda pije alkohol. Obléká se zpravidla do černého, jak se na čarodějku sluší, ale nebrání se výstřednostem, Ráda hraje hazardní hry, ale nedokáže odhalit falešné hráče.

Má obávaného kocoura Silvera. S Bábi Zlopočasnou se kocour upřímně nenávidí. Stařenka ho stále před sebou vidí jako malé roztomilé koťátko.

Tonička Bolavá
(Toinetké, Tóny, Marie Antoaneta Bolavá)

Tonička je nejmladší z čarodějek Zeměplochy. Navzdory tomu, že vyrostla na Křídě, je velmi dobrou čarodějkou. Po babičce Bolavé zdědila její schopnosti, přestože křídové podloží kraje je pro magii velmi nevhodné. Tonička je nadána bystrou myslí a silnou hlavologií. Má hnědé vlasy i oči. Nerada se obléká do černého. 

Truhlík

je velký, bílý, nádherný, inteligentní, učenlivý kůň, který se spolu se Smrtěm dostane všude tam, kde vládne smrtelný život. Jako většina Smrťových společníků nemá problém s hmotou (existuje jen tehdy, když si to přeje).

Je to několikátý Smrťův kůň. Ale tenhle se oproti jiným osvědčil. Zpočátku se pokoušel Smrť jezdit na kostěném koni. To však nebylo moc praktické, protože mu musel neustále přidrátovávat různé odpadlé části těla. Po něm zkoušel ohnivého koně, ten však pro změnu zapaloval podestýlku ve stáji. Takže nakonec se osvědčil Truhlík.

Rufus Važuzel (Rufus Drumknott)
je osobní sekretář lorda Vetinariho po smrti Lupina Zavoněla a jeho nejoddanější úředník. Mladík má bledou tvář, umí těsnopis a je na svou práci patřičně pyšný. Poprvé se objeví v knížce Muži ve zbrani. Je běžně vídán při vstupu a odchodu z přítomnosti Patricije s papíry nebo informacemi o aktivitách ostatních obyvatel města nebo obyvatel Zeměplochy. Někdy se zdá, že moc nepřemýšlí o politických důsledcích informací, se kterými pracuje, a že věří jen na vlastní prospěch.

Verence II. z Lancre 
Verence se poprvé objevuje v šesté knize ze série Zeměplocha, Soudné sestry, jako dvorní šašek panovníka Lancre, vévody Felmeta, který nastoupil na trůn po vraždě Verence I. Šašek Verence sloužil  králi stejně jako jeho otec, a před ním jeho dědeček.

Je drobný a příjemný s laskavýma vodnatýma očima. Je vysoký, ale poskakuje v přikrčení, takže vypadá menší, než ve skutečnosti je. Teče mu z nosu, nemá rád pudink a absolutně nemá žádný smysl pro humor. Vzdělával se v Cechu bláznů, do kterého ho jako malého poslal jeho dědeček.
Na začátku knihy se spřátelí s čarodějkou Magrátou Česnekovou, což vede k poněkud neobvyklému vztahu, dokonce i pro šaška, ve kterém se obě strany příliš stydí diskutovat o svém vztahu. Nakonec prokáže odvahu postavit se vévodovi a odhalí, že byl svědkem vraždy Verence I. Když je Felmet sesazen, skrytý dědic Verence I., Tomjan, odmítne trůn a dá přednost svému životu divadelního herce. Stařenka Oggová všem řekne, že šašek je Tomjanův starší nevlastní bratr. Předpokládá se, že to znamená, že je synem manželky staršího šaška a Verence I., a je pak korunován jako Verence II. Když je Verence povýšen na krále Lancre, jeho a Magrátin vztah eskaluje v opravdovou lásku, protože ani jedna strana neví jak postupovat, ve skutečném vztahu není velký pokrok. Ale král Verence II. svatbu s Magrátou naplánoval za jejími zády a bez jejího souhlasu, takže Magráta svatbu odvolá. Když však elfové zajmou Verence, pomůže Magráta odrazit invazi elfů na Lancre použitím starého železného vybavení a zachrání ho. Nakonec se Verence a Magráta konečně vezmou. 

Vlahoš von Rosret
je mimořádně úspěšný podvodník, padělatel a tzv. "lhář z povolání". Jenže i na něj jednou spravedlnost dopadla a tak byl za své skutky "popraven". Dostal však od Patricije ještě jednu šanci jak přežít, a to pokud se mu podaří dát do pořádku Poštovní úřad v Ankh-Morporku. Tak se stal vrchním poštmistrem. Vydatnou i když "bolestivou" pomocí mu je slečna Srdénková, která není až tak něžnou ženou, na kterou vypadá. Vlahoš se později stává také mincmistrem a záhy též majitelem psa vlastnícího 51% Královské banky, která stojí vedle mincovny.

Vzoromil Výsměšek
je arcikancléř Neviditelné Univerzity ve městě Ankh-Morporku. Kupodivu ke svému místu nepřišel cestou zavraždění svého předchůdce (jak je zaběhnutým zvykem), ale povoláním z venkova. Výsměšek venkov miluje, je to místo, kde se dá střílet po všem, co se hýbe. Miluje také zvířata, zejména ta, která jsou na dostřel jeho příruční kuše.

Po příchodu na NU se chvíli snažil zavést studené koupele, ranní rozcvičky a běhy kolem univerzity, ale potom co to několik starších mágů nepřežilo, to vzdal. Jeho klobouk je zajímavou zásobárnou zbraní, alkoholu a věcí denní potřeby. S řízením univerzity si nedělá těžkou hlavu, papírování nechává na Kvestorovi, problémy sice ne vždy správně pochopí, ale téměř vždy dobře vyřeší.

Ysabell
Adoptovaná Smrťova dcera. Ten ji měl odvést na onen svět už v dětském věku, ale projevil cit a nechal ji žít u sebe v paláci. Umožnil jí dospět do věku šestnácti let a poté ji dalších 35 let nenechal zestárnout. Když Smrť přijal za svého pomocníka Morta, tak ho zpočátku nemohla vystát, ale později se do sebe zamilovali a po událostech s princeznou Keli se s Mortem vzali, a měli dceru Zuzanku. Bohužel, několik let na to Ysabell s Mortem zahynuli při pádu dostavníku do propasti.

Lupin Zavoněl (Lupine Wonse)
byl tajemník lorda Vetinariho. Život se s ním v mládí vůbec nemazlil. Byl vychován v té nejhorší, nejšpinavější a nejnebezpečnější části Ankh-Morporku, na Stínově. Zde vyrůstal společně se Samuelem Elániem. Lupin byl tím hubeným, bledým chlapcem, který vždy přijde s dobrým nápadem, ale když není nikdo jiný po ruce, tak si právě na něm každý vybije vztek. Po uplynutí několika let se však karta obrátila a Lupin to dotáhl díky své inteligenci a ctižádosti až do paláce, kde pracoval po boku lorda Vetinariho.

Byl vždy dokonale upravený, s perfektně uhlazenými a naolejovanými vlasy, až vypadaly jako namalované.

Přes všechno, co měl, nebyl Lupin pořád spokojený. Tak ukryl svou tvář pod dlouhou kápi a dal do kupy společenství s názvem Osvícené bratrstvo ebenové noci, s nimž se pokusil svrhnout vládu současného patricije. K tomu jim měla pomoci magická kniha, přivolávající obrovského draka. Z počátku se zdálo vše v pořádku, ale s postupem času začal Lupin nad drakem ztrácet kontrolu. Vše vyústilo spálením celého bratrstva. Drak převzal kontrolu nad celým palácem i nad městem a Lupin nakonec přišel o život.

Zuzana
(vlastním jménem Zuzana Stohelitská)

je nevlastní vnučkou Smrtě a dcerou Morta a Ysabell. Rodiče jí umožnili studovat dívčí školu v Quirmu, ale brzy zahynuli při pádu dostavníku do propasti. Zuzanka je velmi inteligentní, ale bohužel se u ní objevují dědičné schopnosti. Zuzana je  učitelka. Občas v případě krize musí zastat práci svého dědečka Smrtě, proto ji poslouchá i Smrťův kůň Truhlík a často ji vidíme mávat kosou.

Žhavláv (Ardent)
je fundalistický hlubinný trpaslík, který úzce spolupracuje s Šunkozbořem a ostatními kraky, kteří nosí typický černý kožený hábit a kapuci Deep-Down Dwarf. Jeho vousy jsou zastřiženy poněkud úhledněji než mají ostatní trpaslíci. Působí jako hlavní styčný bod se světem nahoře pro skupinu kraků, kteří pod Ankh-Morporkem velmi usilovně něco hledají.

Předpokládá se, že je mrtvý (jako Moriarty u vodopádů Reichenbach), znovu se vynoří (ačkoli jako Deep-Downer by tuto frázi nepoužil) jako poradce na dvoře dolnokrále Rhyse Rhyssona. Zde zdánlivě uvádí případ do starých kolejí. Je však také hluboce zapojen do militantnějších způsobů obnovy Starého řádu do světa trpaslíků, zasévá nespokojenost mezi trpaslíky, organizuje útoky na „ohavnosti“ pokroku, jako jsou Clacks Towers a železnice. Když se cítí dostatečně bezpečný, uzurpuje Dolní království, zatímco král je pryč na konferenci v Quirmu a vyprovokuje občanskou válku mezi trpaslíky. Válka je zastavena Dolním králem a jeho spojenci, Vlahošem, Hlídkou, Vetinarim, skřety a svobodomyslnými progresivními trpaslíky, kteří vrátí Dolního krále Schmaltzbergu. Na konci knihy Pod parou je zatčen a veden k soudu, Dolní král, teď už královna odmítne jednat starým trpasličím způsobem jako soudce, porota a kat. Jeho osud je však pravděpodobně zpečetěn, protože královna rozhodne, že porota bude složena z lidí ze svatební hostiny, kde byla na jeho příkaz zavražděna nevěsta, a z rodin těch, které terorizoval.